Radujte se se mnou, bude další knížka!

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/82472159/jak-na-tvurci-psani/?_gl=1*1pk0i58*_up*MQ..&gclid=CjwKCAjw9NeXBhAMEiwAbaY4ll47BsFMt8JNGN0RT64QM6YwB7TOthI0Q2aN8vBBNXrafb3hDzdbjRoCg58QAvD_BwE

A ano, jistě, ukázka:

21. lekce

Jednotlivosti, které mohou potrápit 2

Co se v této lekci naučíte

·       Důkladně zvážit záměr napsat text v „historizujícím“ duchu.

·       Správně používat přivlastňovací přídavná jména a alternativy.

·       Vyhýbat se souřadnému spojování členů, které takto spojit nelze.

·       Uplatňovat dvě chytré zásady, které nenajdete v žádné odborné knize.

 

Pokračujme ve výčtu jednotlivých zásad, které někdy můžete při své tvorbě potřebovat.

1.     Málo používaný zastaralý výraz

Občas je nutné pro specifické druhy textů použít zastaralejší výraz, který ovšem také podléhá jistým gramatickým pravidlům – těm dobovým. Změnou v jediném slově jste pak nuceni udělat další změny u okolních slov. Například věta Mluvil, přičemž stál se nedá převést do rozkazovacího způsobu jednoduše tím, že napíšete Mluvte, přičemž stůjte. Aby byla věta správná, musí mít tvar Mluvte a přitom stůjte.

Také přechodníkové vazby i další starší jevy podléhají jiným než dnešním pravopisným zásadám, a je tedy nutné zjistit, jak se s nimi má správně zacházet. Kde to budete zjišťovat? Užitečná bude Trávníčkova Mluvnice česká nebo dobové učebnice. Nevíte-li si rady, zeptejte se v knihovně (osobně nebo na ptejteseknihovny@nkp.cz).

V běžných textech však pravděpodobně vystačíte s tímto: naučíte se, jak se který přechodník tvoří, a uplatníte jednu jednoduchou zásadu – delší celek se odděluje čárkou jako věta, jednoslovný se neodděluje.

Zdaleka nejlepší ovšem přece jen bude, když budete psát soudobou češtinou, tedy bez těchto archaismů.

2.     Přivlastňování

Pod vlivem cizích jazyků, zejména angličtiny, někdy trochu pozapomeneme, že v češtině máme pro přivlastňování speciální slova a tvary slov. Místo pravopisných teorií a pouček zde stačí jen připomenout věc, kterou dávno znáte, totiž že například gypsophilla s drobnými bílými kvítky se lidově nejmenuje závoj nevěsty, ale nevěstin závoj nebo že slavný neobutý kopytník není kobyla kováře, ale kovářova kobyla…

Tato notoricky známá, ustálená slovní spojení byste určitě nenapsali špatně. Dejte však pozor v běžném textu – větami typu Byla tam i Ivany dcera se to dnes v různých zveřejněných textech jen hemží. (Neshodný přívlastek je samozřejmě možné použít, ovšem potom je důležité, aby stál v postpozici, a musíme ho také patřičně upravit, tedy rozvít ho – Byla tam dcera Ivany Novákové; Byla tam dcera krásné Ivany atd.)

 

V cimrmanovském filmu Nejistá sezóna je scéna, ve které Jaroslav Vozáb kolegům čte kritický dopis adresovaný rozhlasu. Dopis se točí kolem „jazykových ignorantů“, kteří nepoužívají české přivlastňování. Končí slovy:

„Až půjdu přes most Karla do divadla Národa na Stěnu čerta, uznám, že

jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“ 

1.     Alternativy

Pro větší pestrost textu je dobré snažit se o používání alternativ. Například takový příkaz – kolika způsoby ten se dá utvořit! Zde je návrh: osm způsobů, jak se domáhat třeba ticha: Mlč! Mlčíš! Mlčet! Mlčet budeš! Budeš mlčet! Budeš mlčet?! Zmlkni! Zmlkneš?!

Podobně bohaté výrazové prostředky najdete i jinde. Skvělou inspirací může při tom být Český slovník věcný synonymický, o němž jsme se zmínili v 15. lekci.

2.     Souřadné spojení větných členů

 Spojujeme-li souřadně několik větných členů, musíme dát pozor, aby měly stejné mluvnické „parametry“. Stejná zásada pak platí i pro vedlejší věty.

Příklady:

Větu Snažit se je důležitější než výkon jistě opravíte – buď na Snaha je důležitější než výkon, nebo na Snažit se je důležitější než podávat výkony.

Podobně je nutné upravit formu ve slovním spojení na konci ledna nebo začátkem února, tam sjednotíme na koncem-začátkem nebo na konci-na začátku.

Lidé moudří a s porozuměním se změní buď na Lidé moudří a rozumějící, nebo na Lidé, kteří jsou moudří a mají porozumění, nebo popřípadě ještě na Lidé moudří a mající porozumění.

Nelze ani napsat Počínaje dneškem... až po středu.

Je třeba zvolit jednu „kompletní“ variantu:

Počínaje dneškem a konče středou

Dneškem počínaje a středou konče

Ode dneška po středu

 

3.     Zásada pětkrát a dost

 Tato zásada je stoprocentně osvědčená v dlouhých větných celcích – velí nám postavit vedle sebe nanejvýš pět nedějových slov. Má-li být text živý, musíme používat co nejméně nedějových slov. Mezi takzvaná nedějová slova patří „jména“ (podstatná, přídavná, zájmena), příslovce, částice a podobně a také slovesa v nedějovém tvaru, tedy v infinitivu nebo v příčestí trpném. Jestliže těchto nedějových slov použijete v nepřerušené řadě více než pět, bude váš text přinejmenším těžko pochopitelný, ale může se také dost dobře stát, že bude nepříjemně nepřehledný, či dokonce úplně nesrozumitelný. (Samozřejmě, o několikanásobném větném členu tato zásada neplatí.) Pokud právě takovou problematickou větu máte před sebou a nevíte si s ní rady, zkuste tento univerzální postup: infinitivy převeďte do dějového tvaru a podstatná jména slovesná nahraďte všude, kde se to udělat dá. Je také možné větu rozdělit na dvě kratší a živější věty. Dále můžete oddělit sloveso od jeho zvratné částice se. Nebo oddělte sponové sloveso od slovesa připojovaného a umístěte je v textu na vhodnější místo. To celek dostatečně oživí a rozčlení.

Prohlédněte si jeden stručný příklad takového oživení:

Každý Čech je podle nedávno zveřejněných propočtů Asociace českých cestovních kanceláří letos v průměru ochotný utratit za léto něco přes čtrnáct tisíc korun.

Pozměněná věta může pak vypadat například takto:

Asociace českých cestovních kanceláří nedávno zveřejnila propočty, ze kterých vyplývá, že letos během léta bude každý Čech ochotný utratit v průměru něco přes 14 000 korun. 

 

4.     Zásada „svůj k svému“

 Tuto zásadu byste v klasických učebnicích hledali marně, a přitom je tak praktická! Pomůže vám v případě, že jste napsali delší větu, která obsahuje všechno, co obsahovat má, ale vám se tak nějak nelíbí. Občas se to stane. Tu větu potřebujete, žádnou výraznou chybu na ní nevidíte, ale prostě je divná. Pak někdy stačí si v duchu určit skladební dvojice (tedy co k čemu patří, co se s čím pojí).

Porušení uvedené zásady „svůj k svému“ vidíme často u nevhodných vsuvek. V češtině se předložka pevně drží slova, k němuž náleží. Jediné, co ji může od „jejího“ slova bez problému oddělit, je shodný přívlastek či doplněk, a to holý nebo minimálně rozvitý.

Je tudíž správné napsat na starých kukačkách. Může být i na hodně starých kukačkách. Ale na 200 let starých kukačkách už správné není, pak je třeba změnit slovosled na: na kukačkách starých 200 let nebo napsat na dvousetletých kukačkách.

Jiný příklad:

Věřím, že svým dílem přispěje k poznání naší země, jejích obyvatel, její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin i tento článek.

Věta je sice z formálního hlediska bezchybná, ovšem není dokonale přehledná. Obsahuje řetězec nedějových slov, ale hlavně – podmět a přísudek jsou odděleny nepřiměřeně dlouhou vsuvkou (v podobě několikanásobného předmětu).

Lepší tedy bude napsat například:

Věřím, že i tento článek svým dílem přispěje k poznání naší země, jejích obyvatel, její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin.

Dá se říci, že téměř nikdy není vhodné oddělovat vsuvkou základní skladební dvojici. A také u dalších skladebních dvojic je dobré každou vsuvku důkladně zvážit. V mluvené řeči vsuvky přirozeně používáme, ovšem v psaném textu tytéž vsuvky vyznějí jinak.

Jednoznačně hezčí i správnější je tedy psát jednodušeji.

 (Můžete tipovat: je věta „Pochutnal jsem si na jimi narychlo připraveném jídle“ formulována správně? NE, není. Nepochutnal si na jimi. Pochutnal si na jídle, které mu narychlo připravili.)

Příklady: 

• Vrtáme díry do vámi nakreslených bodů.

Správná formulace zní Vrtáme díry do bodů, které jste nám nakreslili.

• Jeho do stromů zarostlé zdi dnes, pár let po odchodu jeho obyvatel, vypadají jako nějaké do džungle zarostlé mayské město.

Lépe: Dnes, pár let po odchodu jeho obyvatel, jsou jeho zdi zcela zarostlé stromy a připomínají starobylé mayské město zarostlé džunglí.

• Nepěkná věta Pepík dobře neslyšel, tak se zeptal, kde kdo se pustil do plněných paprik mletým masem potřebuje úprav více:

Na začátku vedlejší věty předmětné jsou použita slova kde a kdo, která se pojí s vyjádřením se pustil. A se slovesným tvarem se pustil se dále pojí spojení do paprik.

Máte-li tedy větu upravit tak, aby vedle sebe stály ty větné členy, které k sobě patří, využijte nejprve toho, že zvratnou částici se je možné oddělit od slovesa, a budete mít opravenou jednu část věty: kde se kdo pustil do paprik. Pak napíšete buď do plněných paprik, nebo do paprik plněných mletým masem. Tuto úpravu vám velí hned tři pravidla: 1. pravidlo o postavení přívlastku shodného prostého a přívlastku shodného neshodně rozvitého, 2. pravidlo „svůj k svému“ (spojení papriky – plněné a plněné – mletým masem) a 3. jazykový cit a zdravý rozum.

Podobně také:

• vytesaný reliéf ve skále má správně znít reliéf vytesaný ve skále;

• odolná obuv proti vodě má mít pořadí slov obuv odolná proti vodě atd. 

 

Z této lekce si máte zapamatovat:

 -  Při použití zastaralých výrazů je třeba respektovat styl celého textu. Také je nutné znát související dobové jazykové zásady. Ve většině případů je ovšem nejlepší psát současnou, živou češtinou i v situaci, kdy jste děj situovali do historie.

-  Čeština preferuje přivlastňování speciálními přídavnými jmény.

-  Používáme-li určitou frazeologizovanou vazbu, měli bychom ji napsat správně, jinak působí neuměle až trapně.

-  Má-li text dobře plynout, musíme se vyhnout dlouhé řadě „nedějových“ slov.

- Není pravda, že slovosled je v češtině věc naprosto volná. Kvalitní text respektuje syntaktické zásady. Praktickou pomůckou pro přestylizování „kulhavého“ textu je zásada „svůj k svému“.

Váš úkol: ...