To jsem se tak přes víkend zamyslela nad cenotvorbou a srovnala jsem nesrovnatelné, tedy hodnocení českého lektora a českého učitele.
Ne, v žádném případě se nechci připojit k učitelobijcům! Je to míněno veskrze pozitivisticky! Úvaha a počítání s ohledem na nás lektory.
Něco jsem k tomu sepsala, tak třeba mrkněte - kdo ví, možná někdo budete moci něco z toho použít, až budete vyjednávat o ceně.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jako základ pro cenotvorbu lektora OSVČ jsem vzala průměrný plat českého učitele. Pracovala jsem s reáliemi klasického „plného“ úvazku běžného učitele – ten představuje 22 vyučovacích hodin týdně.
Uvedené skutečnosti vycházejí z mé dlouhodobé spolupráce s ředitelkou venkovské malotřídky, takže se tu neobjevují žádné „pražské nadstandardy“ nebo fikce člověka, který má zkreslené informace.
Do odpracované doby učitelů jsem nezahrnula tzv. nepřímou pedagogickou činnost, tedy přípravy, opravování úkolů, čas strávený na poradách a rodičovských schůzkách a podobně. To jsou totiž činnosti, které lektor rovněž vykonává, a nikomu je neúčtuje. Je placen jen za reálně odučené hodiny.
Započítala jsem věci, které učitel na rozdíl od lektora dostává: placenou dovolenou, 2 týdny marodění, proplacené svátky, ředitelská volna a „malé“ prázdniny.
Připočítala jsem průměr některých
finančních benefitů: roční odměny (na některých školách dostanou učitelé
k Vánocům i 20 000, ovšem jinde možná s bídou pětistovku – i
toto jsem se snažila zprůměrovat), příplatek za třídnictví, odměny za
suplování, peníze za absolvované školení (diety, ubytování, cestovné, kurzovné
– to, co si lektor běžně platí sám).
Tyto finanční benefity vycházejí v průměru na 21 000, ale abych zohlednila skutečnost, že se věci v jednotlivých regionech liší, snížila jsem částku o 5000, na 16 000 Kč.
Do prvotního výpočtu jsem nezahrnula další učitelské benefity, tedy stravenky (či dotované obědy), OČR, příspěvky z FKSP, zaplacené učebnice, sešity a další pracovní pomůcky, vstupy na výstavy a jiné akce zdarma a další.
Zde je výsledek:
Při průměrném počtu pracovních dní 250
za rok si učitel vydělá 456 000 Kč.
Od pracovní doby musíme ovšem
odečíst:
- 6 týdnů dovolené
- 2 týdny marodění (i když to je
skromný údaj, hodně učitelů promarodí 4–10 týdnů)
- 4 týdny na svátky, další volné dny, malé prázdniny, ředitelská volna
Místo 250 dnů tedy učitel reálně
odpracuje 190 dnů, což činí 38 týdnů.
Učitel tudíž dostane 11 526 Kč
za každý týden, v němž odučil 22 vyučovacích hodin. Tyto hodiny činí týdně 29
šedesátiminutových hodin (ostatní lidé odpracují při plném úvazku 40
hodin).
Jestliže spočítáme hodinovou sazbu, vychází nám 524 Kč/h, zatím bez zmíněných benefitů. Kdybychom připočítali ještě tyto položky (stravenky či dotované obědy, OČR, příspěvky z FKSP, zaplacené učebnice, sešity a další pracovní pomůcky, vstupné na výstavy a jiné akce zdarma), zjistíme, že
A lektor? Odborný server www.prumerneplaty.cz uvádí, že
Přitom se učitel vůbec nezabývá činnostmi, kterými se lektor ze zákona zabývat musí: vedení účetnictví, odesílání faktur, urgence jejich proplacení, hledání klientů, jednání s úřady, sledování změn zákonů ad. Kdybychom ve výpočtu zohlednili i toto, tedy spočítali ušlý zisk v čase, kdy lektor nemůže vydělávat, protože se věnuje administrativně a dalším uvedeným činnostem, zjistili bychom, že reálná lektorova sazba je přibližně desetkrát nižší než učitelova.
Závěr:
Být v Česku lektorem je velice nevýhodné i velice výhodné.
Nevýhodné pro lektory, jednoznačně. (V zemích, které si váží vzdělání a vzdělavatelů, jsou sazby lektorů až desetinásobné.)
Výhodné pro stát, jazykové školy, sociálku, všechny okolo.
Hodně výhodné je to pro klienty – jak
z hlediska financí (na západě by za vzdělávání zaplatili několikanásobně víc), tak
z hlediska kvality získané výuky. Vždyť za daných podmínek je
lektorem v Česku jen opravdový srdcař, a to s sebou automaticky nese, že učí celým
srdcem, s velkou přidanou hodnotou, vysoko nad rámec povinností.
Lektor velmi dobře ví, že jeho výkon,
znalosti a dovednosti jsou tragicky podhodnocené. Ale má svou práci rád, a tak
zůstává.
Téma této úvahy je ovšem CENOTVORBA.
Ano, napsala jsem úvahu, nikoli
ekonomické rady, ale souvislost tu je zřejmá.
Chtěla jsem Vás tím trochu inspirovat
a možná i posílit do příštího vyjednávání o ceně.
Protože, když se to vezme kolem a
kolem – v podstatě jsme my lektoři vlastně úplně úžasní!
