21. lekce
Jednotlivosti, které
mohou potrápit 2
Co se v této lekci naučíte
·
Důkladně zvážit záměr napsat text v
„historizujícím“ duchu.
·
Správně používat přivlastňovací přídavná jména a
alternativy.
·
Vyhýbat se souřadnému spojování členů, které
takto spojit nelze.
·
Uplatňovat dvě chytré zásady, které nenajdete
v žádné odborné knize.
Pokračujme ve výčtu
jednotlivých zásad, které někdy můžete při své tvorbě potřebovat.
1. Málo používaný zastaralý výraz
Občas je nutné pro
specifické druhy textů použít zastaralejší výraz, který ovšem také podléhá
jistým gramatickým pravidlům – těm dobovým. Změnou v jediném slově jste pak
nuceni udělat další změny u okolních slov. Například věta Mluvil, přičemž stál se nedá převést do rozkazovacího způsobu
jednoduše tím, že napíšete Mluvte,
přičemž stůjte. Aby byla věta správná, musí mít tvar Mluvte a přitom stůjte.
Také přechodníkové
vazby i další starší jevy podléhají jiným než dnešním pravopisným zásadám, a je
tedy nutné zjistit, jak se s nimi má správně zacházet. Kde to budete zjišťovat?
Užitečná bude Trávníčkova Mluvnice česká
nebo dobové učebnice. Nevíte-li si rady, zeptejte se v knihovně (osobně nebo na
ptejteseknihovny@nkp.cz).
V běžných textech však
pravděpodobně vystačíte s tímto: naučíte se, jak se který přechodník tvoří, a
uplatníte jednu jednoduchou zásadu – delší celek se odděluje čárkou jako
věta, jednoslovný se neodděluje.
Zdaleka nejlepší ovšem
přece jen bude, když budete psát soudobou češtinou, tedy bez těchto archaismů.
2. Přivlastňování
Pod vlivem cizích
jazyků, zejména angličtiny, někdy trochu pozapomeneme, že v češtině máme
pro přivlastňování speciální slova a tvary slov. Místo pravopisných teorií a pouček
zde stačí jen připomenout věc, kterou dávno znáte, totiž že například gypsophilla
s drobnými bílými kvítky se lidově nejmenuje závoj nevěsty, ale nevěstin
závoj nebo že slavný neobutý kopytník není kobyla kováře, ale kovářova
kobyla…
Tato notoricky známá, ustálená slovní spojení byste určitě nenapsali špatně. Dejte však pozor v běžném textu – větami typu Byla tam i Ivany dcera se to dnes v různých zveřejněných textech jen hemží. (Neshodný přívlastek je samozřejmě možné použít, ovšem potom je důležité, aby stál v postpozici, a musíme ho také patřičně upravit, tedy rozvít ho – Byla tam dcera Ivany Novákové; Byla tam dcera krásné Ivany atd.)
V cimrmanovském filmu Nejistá sezóna je scéna, ve které Jaroslav Vozáb kolegům čte kritický dopis adresovaný rozhlasu. Dopis se točí kolem „jazykových ignorantů“, kteří nepoužívají české přivlastňování. Končí slovy:
„Až půjdu přes most Karla
do divadla Národa na Stěnu čerta, uznám, že
jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“
1. Alternativy
Pro větší pestrost textu je dobré snažit se o používání alternativ. Například takový příkaz – kolika způsoby ten se dá utvořit! Zde je návrh: osm způsobů, jak se domáhat třeba ticha: Mlč! Mlčíš! Mlčet! Mlčet budeš! Budeš mlčet! Budeš mlčet?! Zmlkni! Zmlkneš?!
Podobně bohaté výrazové
prostředky najdete i jinde. Skvělou inspirací může při tom být Český slovník věcný synonymický, o němž
jsme se zmínili v 15. lekci.
2.
Souřadné spojení
větných členů
Příklady:
Větu Snažit se je důležitější než výkon jistě
opravíte – buď na Snaha je důležitější
než výkon, nebo na Snažit se je důležitější
než podávat výkony.
Podobně je nutné
upravit formu ve slovním spojení na konci
ledna nebo začátkem února, tam sjednotíme na koncem-začátkem nebo na
konci-na začátku.
Lidé moudří a s porozuměním se změní buď na Lidé moudří a rozumějící, nebo na Lidé, kteří jsou moudří a mají porozumění, nebo popřípadě ještě na Lidé moudří a mající porozumění.
Nelze ani napsat Počínaje dneškem... až po středu.
Je třeba zvolit jednu „kompletní“ variantu:
Počínaje dneškem a konče středou
Dneškem počínaje a středou konče
Ode dneška po středu
3.
Zásada pětkrát a dost
Prohlédněte si jeden stručný příklad takového oživení:
Každý Čech je podle nedávno zveřejněných propočtů Asociace českých
cestovních kanceláří letos v průměru ochotný utratit za léto něco přes
čtrnáct tisíc korun.
Pozměněná věta může pak vypadat
například takto:
Asociace českých cestovních kanceláří nedávno zveřejnila propočty, ze kterých vyplývá, že letos během léta bude každý Čech ochotný utratit v průměru něco přes 14 000 korun.
4.
Zásada „svůj k
svému“
Porušení uvedené zásady
„svůj k svému“ vidíme často u nevhodných vsuvek. V češtině se
předložka pevně drží slova, k němuž náleží. Jediné, co ji může od „jejího“
slova bez problému oddělit, je shodný přívlastek či doplněk, a to holý
nebo minimálně rozvitý.
Je tudíž správné napsat
na starých kukačkách. Může být i na hodně starých kukačkách. Ale na 200
let starých kukačkách už správné není, pak je třeba změnit slovosled na: na kukačkách starých 200 let nebo napsat
na dvousetletých kukačkách.
Jiný příklad:
Věřím, že svým dílem přispěje k poznání naší země, jejích obyvatel,
její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin i tento článek.
Věta je sice
z formálního hlediska bezchybná, ovšem není dokonale přehledná. Obsahuje
řetězec nedějových slov, ale hlavně – podmět a přísudek jsou odděleny
nepřiměřeně dlouhou vsuvkou (v podobě několikanásobného předmětu).
Lepší tedy bude napsat
například:
Věřím, že i tento článek svým dílem přispěje k poznání naší země,
jejích obyvatel, její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin.
Dá se říci, že téměř
nikdy není vhodné oddělovat vsuvkou základní skladební dvojici. A také u
dalších skladebních dvojic je dobré každou vsuvku důkladně zvážit.
V mluvené řeči vsuvky přirozeně používáme, ovšem v psaném textu tytéž
vsuvky vyznějí jinak.
Jednoznačně hezčí i
správnější je tedy psát jednodušeji.
Příklady:
• Vrtáme díry do vámi
nakreslených bodů.
Správná formulace zní Vrtáme
díry do bodů, které jste nám nakreslili.
• Jeho do stromů
zarostlé zdi dnes, pár let po odchodu jeho obyvatel, vypadají jako nějaké do
džungle zarostlé mayské město.
Lépe: Dnes, pár let po
odchodu jeho obyvatel, jsou jeho zdi zcela zarostlé stromy a připomínají
starobylé mayské město zarostlé džunglí.
• Nepěkná věta Pepík dobře neslyšel, tak se zeptal, kde
kdo se pustil do plněných paprik mletým masem potřebuje úprav více:
Na začátku vedlejší věty předmětné jsou použita slova kde a kdo, která se pojí s vyjádřením se pustil. A se slovesným tvarem se pustil se dále pojí spojení do
paprik.
Máte-li tedy větu upravit tak, aby vedle sebe stály ty větné členy,
které k sobě patří, využijte nejprve toho, že zvratnou částici se je možné oddělit od slovesa, a
budete mít opravenou jednu část věty: kde
se kdo pustil do paprik. Pak napíšete buď do plněných paprik, nebo do paprik
plněných mletým masem. Tuto úpravu vám velí hned tři pravidla: 1. pravidlo
o postavení přívlastku shodného prostého a přívlastku shodného neshodně
rozvitého, 2. pravidlo „svůj k svému“ (spojení papriky – plněné a plněné – mletým
masem) a 3. jazykový cit a zdravý rozum.
Podobně také:
• vytesaný reliéf ve
skále má správně znít reliéf vytesaný
ve skále;
• odolná obuv proti vodě má mít pořadí slov obuv odolná proti vodě atd.
Z této lekce
si máte zapamatovat:
- Čeština preferuje přivlastňování speciálními
přídavnými jmény.
- Používáme-li určitou frazeologizovanou vazbu,
měli bychom ji napsat správně, jinak působí neuměle až trapně.
- Má-li text dobře plynout, musíme se vyhnout
dlouhé řadě „nedějových“ slov.
- Není pravda, že slovosled je v češtině věc naprosto volná. Kvalitní text respektuje syntaktické zásady. Praktickou pomůckou pro přestylizování „kulhavého“ textu je zásada „svůj k svému“.