Zámecký park ve Velkém Březně
Historický park v obci Velké Březno je citlivě
zasazen do překrásné, dramatické krajiny Českého středohoří. Rozprostírá se
kolem půvabného romantického zámečku. Velkobřezenský park můžete někdy navštívit
i vy. Kdo ví, možná tu najdete inspiraci pro svou vlastní zahradu. Je
přece právě čas, kdy se vybírá a plánuje, abyste na jaře mohli sázet…
Současná rozloha parku
činí 5,5 hektaru. Zhruba uprostřed stojí takzvaný nový velkobřezenský zámek a
přímo u něj je upravena malá francouzská zahrada s fontánkou a pestrými
květinami. Ostatní části parku jsou realizovány v anglickém (tedy
přírodně-krajinářském) stylu a vše je situováno mírně do svahu.
Jako v každém správném anglickém parku, i
tady jsou nejpodstatnější dřeviny, tedy stromy a keře. Napočítali byste jich
kolem pěti set! A některé z nich jsou opravdu pozoruhodné. Nejsou prostě
jen staré. Některé z nich jsou také vzácné a mají za sebou pohnutou historii.
Park pro princeznu
Jejich příběh se začal psát v době, kdy
velkobřezenské panství zakoupil osvícený pán, Karel hrabě Chotek
z Chotkova a Vojnína, nejvyšší purkrabí Království českého. Ten si zde
v letech 1842‒1844 nechal postavit skromný empírový zámeček a kolem
upravit malý park.
Že jeho zahradní architekt ani zahradníci při
zakládání parku nevykáceli stromy, které už kolem rostly, ale dovedně
do parku zakomponovali, to asi není třeba dodávat. Ty stromy byly
pěkné tehdy a jsou pěkné i dnes, kdy imponují svou mohutností.
Další změny pro zdejší dřeviny nastaly
v době, kdy Velké Březno vlastnil známý bouřlivák, cestovatel a diplomat
Karel hrabě Chotek. Ten se v roce 1885 ‒ když mu bylo rovných třicet let ‒
oženil s půvabnou princeznou Adelheidou von Hohenlohe-Langenburg,
devatenáctiletou dívkou z velmi vznešeného rodu.
Karel se již před svatbou rozhodl uskutečnit
pro Adelheidu velkorysou přestavbu sídla, a došlo samozřejmě i na úpravu parku.
Nakonec se park rozkládal po celé polovině úbočí Zámeckého vrchu a zvolna
klesal až k mohutnému toku řeky Labe.
V „novém“ parku zůstaly původní stromy, hlavně
lípy a duby, ale jestliže měl být park plně využit, bylo třeba, aby byl
zajímavý a také vybavený. Jak? Inu, Adelheida byla mladá, moderní, sportovně
založená žena, a tak kromě odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl
v parku vybudován také plavecký bazén, tenisové hřiště a kuželník. Hřiště
byste dnes hledali marně, ale bazén i kuželník tu jsou, a plně funkční.
Pokud jde o stromy, světaznalý Karel se nemínil
spokojit jen tak s něčím, a tak si u různých dodavatelů objednával
všelijaké zvláštnosti: Z východních zemí byl přivezen například jerlín
japonský, zmarličník japonský a také tři druhy magnolií a liliovník
tulipánokvětý ‒ stromy, jež bývaly v Číně součástí proslulých palácových
zahrad.
Ze střední Ameriky připutovaly původní divoké
rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova obsypány množstvím
sněhobílých květů.
Na historických fotografiích můžete kromě
jiného vidět také roztomilé malé keříčky, které jsou uspořádané do tvaru
podkovy v trávníku před hlavním vstupem do zámku. Dnes je tato „podkovička“
podstatně mohutnější a někdejší drobné keříky už tvoří cosi jako malý les,
rododendronový hájek.
Botanikové sem do parku jezdí často právě kvůli
těmto původním divokým rododendronům. Jsou tu jako neocenitelný živý genofond.
Všechny dnes známé barevné kultivary byly totiž v průběhu let vyšlechtěny právě
z tohoto druhu.
Smutné mezidobí
A co se s parkem dělo dál? Do roku 1945
byl odborně opečováván šesti hraběcími zahradníky. Potom se přes něj přehnala
divoká léta poválečných zmatků a osídlování pohraničí a následovala desetiletí,
která kultuře a krásnu také zvlášť nepřála.
Zámek i s parkem byl zkonfiskován a
úřadovala zde armáda, později třídicí dětský domov, politická škola a opět
armáda. Z parku zmizely sochy a sošky, zahradní nábytek i ozdobná
zábradlíčka, kamenné cestičky zarostly plevelem a náletovými dřevinami, odlehlá
zákoutí posloužila jako obecní smetiště. Smutný osud, který potkal nemálo
českých starobylých parků.
Dnes už devastace naštěstí nepokračuje a park
je opět krásným a klidným místem k odpočinku i rozjímání.
Potěšení v každé roční době
Park skýtá potěšení v každé roční době. Jsou tu
zachovalé „raritky“, ve kterých si hrabě Karel tak liboval. Můžeme si
prohlédnout třeba ambroň západní, jinan dvoulaločný nebo jedlovec Mertensův.
Zajímavým stromem je sříhanolistý dub letní.
Pokud jste z názvu usoudili, že bude mít nějaké výstřední listy, nemýlíte
se. Jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to vypadá, že snad tento
strom napadla sarančata nebo jiný žravý hmyz.
Když budeme dále pozorně sledovat stromy a
keře, které na své procházce parkem míjíme, pak kromě různých zajímavě
vybarvených javorů, topolů a lip uvidíme například i buk, jehož listy mají
něžně růžové okrajíčky, nebo třeba magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od
běžných magnolií nekvete zjara, ale v létě (a jejíž květy mají
v průměru klidně i dvacet centimetrů a listy jsou až půl metru dlouhé).
V krásné zahradě nesmějí samozřejmě chybět
květiny: Pokocháme se tady pohledem na rozrostlé lekníny, na spoustu letniček a
fuchsií a také na stoleté hortenzie a dřevité pivoňky.
Velkobřezenský park má jednu ohromnou výhodu:
Kdysi ho totiž hrabě Karel ‒ sám nadšený zahradník ‒ navrhoval ve spolupráci
s odborníky, a tak dodnes platí, že ať člověk přijde v kterémkoli
ročním období, vždy je na co se podívat, čím se potěšit a k čemu přivonět.
Že je tu krásně na jaře, není třeba
vysvětlovat. Za každým zákrutem travnatých a kamenitých stezek se nám naskytne
nový, nečekaný výhled. Fotograf si tu rozhodně přijde na své: rododendrony osmi
barev, omamně vonící azalky, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín a štědřenec,
fialový divoký šeřík, bílé a červené jírovce, mnohokvěté jabloně a další a další
krasavci…
Kdo sem zavítá například v podzimních
dnech, kdy už se příroda ukládá k spánku, ten tu zažije hotový karneval:
Mnoho druhů javorů hýří neuvěřitelnou spoustou barev od žluté přes zářivě
oranžovou a červenou až po karmínovou a fialovou. Přidají se sladce žluté lípy,
oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to vše ještě zpestřuje množství
barevných plodů všech možných tvarů a velikostí.
O zdejších stromových zajímavostech by se toho
dalo napsat ještě mnoho. Můžete si park také projít s některým z průvodců
nebo si popovídat s místními starousedlíky, když se rozhodnete posedět na
lavičce nebo v kavárničce na nádvoří.
Jako doma
Návštěvníci Velkého Března si často velmi
pochvalují příjemnou, vpravdě rodinnou atmosféru, která v zámku i jeho
parku vládne. Připadá jim, že tu není ani stopy po nějaké dávno mrtvé historii,
že to tu vlastně stále žije. Je možné, že to podobně budete vnímat i vy. Když
navštívíte park, zámek, a třeba i zdejší pivovar a seznámíte se blíže
s životními osudy hrabat Chotkových, budete se tu třeba i vy zakrátko
cítit jako doma. A možná si při prořezávání keřů na své zahrádce zavzpomínáte
na březenský park a na cestovatele hraběte Karla.
