středa 20. listopadu 2019

Pěkně křivé domečky



„Jé, podívej, tati, ten domeček někdo zmačkal,“ diví se kluk. „Ale ne, takhle ho už postavili, to je tak schválně,“ vysvětluje pobaveně otec. Při procházce Barcelonou by to ani jinak být nemohlo, Gaudího stavby nenechají nikoho v klidu.

„Mně se to líbí, ale proč to tak udělali?“ pokračuje hovor. „Panu architektovi se to tak líbilo. Měl rád stromy a kytky a vodu a hlínu a zvířata, prostě přírodu. A když pak stavěl domy, dělal je tak, jak to v přírodě viděl. Proto jsou jeho domy někde ohnuté a někde trochu do obloučku nebo třeba nakřivo.“
Gaudího stavby jsou skutečně zvláštní. Ojedinělé a originální ve svých křivkách, v použitých materiálech, v celkovém výrazu. V Gaudího díle se nevšedně snoubí pokora, vycházející z jeho silné víry, a odvaha dělat věci naprosto nově, jinak než kdokoli předtím. Na počátku své umělecké dráhy Gaudího zaujala elegantní a velkolepá gotika, neminula ho ani oduševnělá secese, pak ale nadaný umělec nadobro přešel k vlastnímu svobodnému pojetí architektury, k pojetí méně okázalému, ale zato odvážnému a naprosto osobitému.
Pokud bychom i přes velkou rozmanitost Gaudího staveb měli jmenovat něco, čím jsou jeho stavby typické, asi by to byly šikmé sloupy, komíny a kachlíčky.
Šikmé sloupy jako náhrada kleneb. Komíny jako dekorativní prvky, mohutné, divoké, co kus, to originál. A kachlíčky, spousty barevných kachlíčků, ať už v interiéru, nebo zvnějšku na fasádě či na komínech a komínkách a věžičkách, kachlíčky lesknoucí se v paprscích středomořského slunce, kachlíčky jako nositelé těch nejpestřejších barev.

Volnost i zákonitost: jako v přírodě

Sám Gaudí svou tvorbu označil jako činnost, která je co nejplněji „v souladu s přírodou“. V jakém smyslu? Příroda totiž, stejně jako Gaudího stavby, také obsahuje jen minimum přísných rovin, absolutních pravidelností, pravých úhlů a striktních přímek, a téměř nikde v ní také nenajdeme místa, která by byla „bezbarvá“. Naopak, Gaudího díla jsou ‒ přesně po vzoru přírody ‒ dynamická, zajímavá, leckdy veselá a překvapující, a přitom nanejvýš přirozená, vyvážená a respektující zákonitosti fyziky.
Vždyť nakonec ‒ kde se vzaly všechny fyzikální zákony? Zavedl je do přírody člověk? Samozřejmě že ne. Jsou naprosto spolehlivé a fungují univerzálně, ale neustanovil je člověk. Člověk ‒ s výrazným intelektem a talentem a také s výjimečnými pozorovacími schopnostmi ‒ jen dokázal tyto zákony z přírody vyčíst a pak shrnout do moudré definice. Původem jsou však všechny platné fyzikální zákonitosti daleko starší než lidstvo, a v přírodě jsou spolehlivě obsaženy už od pradávna.

Malá změna, velký pád – nesnažte se Gaudího předělat

V Gaudího stavbách najdeme opravdu mnoho podobného jako v přírodě. Dokonce i to, co se může na první pohled zdát jako chaotické, svévolné a neuspořádané, je ve skutečnosti hluboce promyšlené a umně spočítané. A jak už to tak bývá, byly tyto novoty velmi často zcela nepochopené a nedoceněné. Příklad?
Známý je příběh biskupského paláce v Astorze. Stavbu Gaudímu zadal jeho přítel, biskup Juan Bautista Grau i Vallespinós. Gaudí si před započetím práce vyžádal všechnu potřebnou dokumentaci, dokonce i fotografie okolí, aby stavba mohla být nejen skutečně reprezentativním i pohodlným sídlem, ale také aby se stala dokonalou, organickou součástí krajiny. Plány, byly vyhotoveny a předloženy zadavateli. Biskup Grau byl nadšen. Znatelně chladnější přijetí se ovšem projektu dostalo od Akademie de San Fernando v Barceloně, což byla instituce, která musela vydat souhlas se stavbou. Akademie si dvakrát vyřádala změnu plánů, a Gaudí, ačkoli byl o svém prvotním záměru přesvědčen, vyhověl a dvakrát plány přepracoval. Akademie byla konečně jakž takž uspokojena, biskup Grau byl s Gaudího plány ztotožněn, a tak roku 1887 stavba zdárně začala. Vše šlo hladce, ovšem jen do roku 1893. Tenkrát biskup Grau zemřel, a správa diecéze se okamžitě začala plést do průběhu stavebních prací a snažila se převzít velení. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo: Gaudí se vedení stavby s rozhořčením vzdal. Původně byl tak rozhořčen, že chtěl dokonce spálit veškerou dokumentaci, pak si to ale rozmyslel. Vyslovil jen přání, aby budova nebyla nikdy dokončena. Toto přání bylo oslyšeno. Cizí architekti se snažili stavbu dokončit, avšak po svém. Následovala nutná katastrofa. Jakmile totiž opustili Gaudího dokonale promyšlená konstrukční řešení, došlo k několika velkým sesutím a jen zázrakem nikdo nepřišel o život.
Dnes už je celá stavba dokončena, roku 1961 slavnostně proběhlo nastěhování. Biskupský palác v Astorze, tato půvabná stavba plná světla, reflektující převážně novogotiku, působí jako celek vskutku báječně, na odborníka i na laika. Je ovšem také všude známa jako příklad toho, že není radno svévolně porušovat či překrucovat stavební pravidla, která spolehlivě fungují jako celek. Alespoň u Gaudího staveb to platí bez výjimky.
Okouzlení přírodou se tu spojuje s odbornou myslí studovaného architekta. Uplatňují se zde složité geometrické principy a řád. Jako příklad se často uvádí klenební oblouk použitý v Casa Mila, jehož „základem je parabola, rovinná křivka snadno geometricky konstruovatelná a matematicky popsatelná“. Zmiňována bývá také konstrukce a zároveň výzdoba hlavní lodi v chrámu La Sagrada Familia, u níž je použito části geometrické plochy zvané rotační jednodílný hyperboloid.

Barcelona „před“ a „po“

Antoni Gaudí byl architekt své země, své milované Katalánie. Neustále vzpomínal na slavné časy, kdy Katalánie vzkvétala, kdy nebyla „v područí“ sousední Kastilie, ale měla své vlastní slavné dějiny, své vlastní velkolepé krále, svou neotřesitelnou a žhavou víru, svou překrásnou kulturu ‒ a k té chtěl teď coby architekt přispět i Gaudí.
Vytvořil stavby nejrůznějších stylů, velikostí a účelů. Známe tak Gaudího obytné domy, školu, jízdárnu, kryptu, vinné sklepy i velkolepý park. Každá z jeho staveb je velice osobitá, každá je jiná (a přece každá nese Gaudího rukopis), v každé je něco originálního, nikde neopakovaného.
S jeho stavbami se setkáme na španělské pevnině i na ostrově Mallorca, ovšem zdaleka největší koncentrace jeho staveb je v hlavním městě Katalánie, v Barceloně. Dá se dokonce říci, že i mnoho lidí, kteří se o architekturu vůbec nezajímají, zná slovní spojení Barcelona-Gaudí. Nebo Gaudí-Barcelona. Jsou spolu spojeni tak, jak je se svým městem spojen jen málokterý architekt. Pokud bychom se zabývali historií Barcelony, mohli bychom ji bez přehánění rozdělit do dvou zásadních etap: Před Gaudím a po něm.
A co znamená Gaudího Barcelona pro dnešního člověka? Odborník ji možná vidí jako soubor architektonických originalit, zajímavostí, jako počátek nového uměleckého směru, jako první vlaštovku pro nové umělecké směry, jak je známe z děl Pabla Picassa či Salvadora Dalího. My laikové vnímáme Gaudího Barcelonu spíše jako tu část umění, která je svěží, živá a veselá, které rozumíme a před kterou se nemusíme se zatajeným dechem tiše kořit, ale můžeme si ji naplno užít a vychutnat. Tím nám Antoni Gaudí prokázal opravdu skvělou službu!
Jako naprosto dokonalou, vypovídající ilustraci celkového významu i ducha Gaudího díla bychom mohli vnímat jeho bezkonkurenční městský park.

Poznat Gaudího v parku

Kdo tento park nenavštívil nebo ho alespoň nezná z fotografií či filmu, nemůže tvrdit, že zná či chápe Gaudího. Jak to?
Podívejme se na slavný Güellův park blíže.
Rozkládá se na severozápadě Barcelony na ploše přibližně dvaceti hektarů. Je zajímavé, že původně vlastně nemělo jít ani tak o park jako spíše o bytový areál, ovšem skvěle koncipovaný. Mělo tu vzniknout jakési vzorové sídliště pro plnohodnotný, šťastný život, bytový ráj, zahradní město. Inspirací pro základná styl úprav byly jednak dobově oblíbené anglické přírodně krajinářské parky, jednak parky romantické. Uprostřed ideálně utvořené umělé krajiny měly stát obytné domy. Park neměl být soukromý, ovšem i tak měla kolem celého areálu vést mohutná zeď ‒ ne jako zábrana proti obyvatelům Barcelony, nýbrž jako to, co obyvatelům parku přinese pocit bezpečí.
Parcel pro obytné domy mělo být celkem šedesát a všechny měly být ve svahu, na takové místě, aby byly pěkně na slunci a aby nijak nebránily ve výhledu na město. Z tohoto velkolepého plánu nakonec sešlo, hlavně proto, že město plán vůbec nijak nepodpořilo. Pro dnešního člověka je ovšem toto „selhání“ vlastně štěstím, protože je mu k dispozici ideální rozlehlý park určený výhradně rekreaci.
Centrem celého parku se mělo stát tržiště. Ne ovšem tržiště jako pouhé centrum obchodu. Na tomto tržišti se měli obyvatelé parku setkávat, měla se tu konat hudební či divadelní představení, prostě mělo se tu žít.
Po celém parku jsou mezi zelení rozesety drobné stavbičky, jež jsou opět originální a zajímavé každá sama o sobě. Schodiště, kolonády, sloupořadí, besídky, altánky, umělé jeskyně, cestičky, mostky… Všechny tyto drobné stavby jsou ‒ jak jsme na to u Gaudího zvyklí ‒ nevídané, v souladu s krajinou, a také naprosto dokonale promyšlené. Jsou nesmírně trvanlivé, takže je ani po stovce let není třeba rekonstruovat, a také mnohdy velice praktické: Například celé vykachlíčkované tržiště (mimochodem, vykachlíčkování tak rozsáhlé plochy nebylo nijak nákladné, protože Gaudí se už z dřívějška znal s majitelem továrny na kachlíčky a odebíral od něho velké množství poškozených a rozlámaných kachlíčků, z nichž pak vznikaly jeho veselé mozaiky – záležitost praktická a výhodná pro obě strany) i celý rozlehlý svah jsou opatřeny takovými sběrnými nádržemi a takovou soustavou funkčních kanálků, že se i v této velmi suché krajině může park stále krásně zelenat.
Park je od roku 1984 zařazen do mezinárodní památkové ochrany UNESCO. Pro nás je ovšem také podstatné, že je skutečně shrnutím principů Gaudího díla: Je tu velká dávka krásy a originality, mnoho nenápadné symboliky i velkolepá technická řešení, soulad s přírodou a milé pohlazení po duši.
BOX 1
Mezi nejvýznačnější stavby, které Gaudí vytvořil, se tradičně počítá dosud nedokončená La Sagrada Familia, nárožní dům Casa Mila (La Pedrera), famózní park Güell plný drobných výstředností a stavby pro rodinu Güell: vinné sklepy, palác a krypta (Colònia). Dále uveďme biskupský palác v Astorze, školu Colegio Teresiano a obytné domy (casas): Casa Fernandez-Andres, Casa Vicens, Casa El Capricho, Casa Calvet a Casa de los Botines.

BOX 2
Obecně se ví, že „nejstarší staveniště na světě“, tedy katedrála La Sagrada Familia, není dokončena proto, že architekt si vyžádal, aby byla stavěna jen z dobrovolných darů od věřících. Trochu méně známý je fakt, že k dokončení chybí některé plány ‒ Gaudí je totiž měl ujasněné ve své mysli, ale na papír je nepřenesl.

BOX 3
V parku Güell najdeme nejdelší lavičku na světě. Lavička není rovná, je vedena natolik klikatě, že obsahuje velké množství záhybů a kliček, jež vytvářejí jakési „boxy“, takže při posezení nemáte problém s nedostatkem soukromí. Celá je vytvořena s největší péčí, o čemž svědčí i působ, jak bylo navrženo sedadlo i opěradlo: Traduje se, že při projektování si Gaudí opatřil dobrovolníka – muže, jehož pak na chvíli posadil do nezatvrdlé sádry a při tvorbě lavice pak respektoval fyziologické potřeby těla sedícího člověka. ‒ Součástí parku je i velice zajímavé Gaudího muzeum; sympatické je, že do celého parku, doslova posetého uměleckými díly, je vstup zdarma.
Zdroje:
Rainer Zerbst: Antoni Gaudí (1993 Benedikt Taschen Verlag GmbH, Slovart Bratislava)
foto: freeimages.com
Popisky:
1.     Slunečná pohoda v Parku Güell (foto Denis Martynov)
2.     Fasáda ve stylu sněhových pusinek: Casa Batlló
3.     Jeden z mnoha nevšedních výhledů v Parku Güell (foto Jeff Harris)
4.     Také se vám chce naklonit hlavu doprava? To dělají Gaudího šikmé sloupy (foto Andrew Martin)
5.     Hravé střechy, stříšky, komínky
6.     Mohutná, a přece vzdušná a rozvlněná Casa Mila (foto Vanand van Niekerk)
7.     Domeček jako cappuccino? (foto Lavinia Marin)
8.     Jak z pohádky o vílách: Casa Batlló (foto Sam Hutchinson)









čtvrtek 20. června 2019

Literární soutěž "Co nikdy Goethe nenapsal"

Milí čtenáři, ráda bych vás oslovila s nabídkou: Letos poprvé jsem se svými kolegy zorganizovala literární soutěž. Je určena pro autory od šestnácti let a zúčastnit se jí může kdokoli odkudkoli, předávání cen proběhne v Teplicích v severních Čechách.

Soutěž probíhá ve spolupráci s Regionální knihovnou Teplice, mediálním domem COMPUTER MEDIA a Nadačním fondem GRÁCIE.

Teplická knihovna je spoluorganizátorem a Computer Media poskytne ceny pro vítěze. NF Grácie je dobročinná nezisková organizace, kterou chceme naší soutěží podpořit.

Soutěž byla vyhlášena 1. června, aby zájemci z řad studentů mohli psát svou soutěžní práci přes prázdniny; končí se posledního října 2019 - aby ti soutěžící, kteří budou o prázdninách cestovat nebo brigádničit, mohli své dílo vytvořit buď ještě v červnu, nebo na začátku příštího školního roku.

Pokud byste chtěli dát někomu dalšímu o soutěži vědět, moc by mě to potěšilo.
Děkuji i za sdílení!

pondělí 8. dubna 2019

Naďa Klevisová: Víno, muži a zpěv


Naďa Klevisová. Krásné jméno, krásná žena, krásná osobnost - silná, charismatická, okouzlující.
Kromě toho také fenomenální publicistka, překladatelka a spisovatelka.

Velmi si vážím toho, že jsem s ní mohla spolupracovat a také ji osobně poznat.
Zde je jeden z jejích nejhezčích fejetonů:

Víno, muži a zpěv

Vypravila jsem se do Kyjova na koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů, z čiré zvědavosti. Už dlouho mi totiž tahle slavná parta vrtala hlavou. Čestně přiznávám, že jsem si donedávna myslela, že tihle zpívající pánové ve fracích… no, prostě, že ten sbor nejspíš musel zaniknout. Tak málo se mi do dnešní šoubyznysové doby hodil.
A teď tu stáli ve čtyřech řadách nad sebou, náprsenky se jim dmuly a na levé klopě se těm zasloužilým blyštěly stříbrné, zasloužilejším zlaté a nejzasloužilejším diamantové odznaky. Tak za prvé, je to fajn, vidět víc než padesát vyšňořených a slavnostně naladěných chlapů pohromadě. A hlavně, zpívají skvěle.
Zatímco první a druzí tenoři proplétali hlasy s prvními a druhými basy, představovala jsem si, jak si Alfons Mucha lámal hlavu, když vymýšlel jejich plakát. A vzpomínala jsem, jak si na nich Leoš Janáček zkoušel, jestli to, co napsal, se dá vůbec zazpívat. V baladě Sedmdesát tisíc vymyslel například sopránový part pro klučičí hlas. Ale když si to chtěl vyzkoušet, ukázalo se, že to žádný učitelský mládenec ani žák nevyzpívá, a tak to od té doby zpívá opravdový soprán.
Mluvila jsem s vysokoškolským učitelem, který už v tom sboru zpívá osmapadesát let. Spočítal si, že prozpíval čistého času přes čtyři roky. Mluvila jsem s jiným, který se bojí, že až toho dirigent Mátl nechá, bude konec, protože mladé už to táhne jinam. Jen Mátl je podle něj dokáže stmelit a dobít energií.
Jiné sbory se prostě sejdou a zkoušejí. Ale zpívající učitelé se musí napřed sjet ze sedmačtyřiceti míst. Učí se sami doma, a když pak mají někde koncert, sletí se tam, skloubí to a vybrousí, a jedou naostro.
Tak například první tenor Václav Curyla je v Čavisově sám. To musí být zvláštní, když provádí samostudium. Po jednom jsou také v Mohelnici, Horní Bečvě, v Hruškách… To v Napajedlích to mají lepší, tam bydlí dva basy, otec a syn.
Po koncertě ze sebe učitelé rychle sloupli fraky, naskákali do aut a zmizeli do všech stran. V noci jsme se pak vraceli ulicemi Kyjova, úponky vinné révy v zahrádkách podél chodníku už začínaly těžknout droboučkými hrozny a na nebi svítil měsíc jako koláč s tvarohem (jak zpíval Karel Kryl a my po něm u táboráků, když jsme ještě nevěděli, co je to karaoke).
Jedno poučení si z toho beru: Člověk klidně může být lehce out. Musím říct, že to vůbec není špatný pocit, zvlášť když jste lehce out s takovou bravurou jako moravští učitelé.

čtvrtek 17. ledna 2019

Zvukové majáčky pro nevidomé a Den otevřených dveří

Ve středu 19. 9. 2018 bude v Teplicích zprovozněn první zvukový orientační majáček. Stane se při Dni otevřených dveří a finanční gramotnostiSociální agentuře, o. p. s., Školní 349/2.

Co je zvukový majáček

Jedná se o orientační pomůcku, která je instalována na některém z klíčových bodů ve městě. Pomáhá slabozrakým a nevidomým lidem v orientaci a poskytuje jim určité potřebné informace.
Majáček nevysílá stále, a proto ho člověk se zdravým zrakem většinou vůbec nezaregistruje. Hlášení orientačního majáčku spustí sama nevidomá osoba pomocí speciálního zařízení, které má instalované v rukojeti bílé hole.
V České republice jsou zvukové orientační majáčky instalovány už v několika městech.

Teplické majáčky

Projekt Teplické majáčky vznikl loňského roku. Své síly a odbornost tu spojilo několik organizací: Sociální agentura jako iniciátor projektu, AGC Automotive Czech jako výhradní donátor a společnost Tyfloservis jako odborný partner.
Společně vytvořili plán postupné instalace sítě majáčků, vytipovali místa, kde jsou orientační majáčky nejpotřebnější, a vyjednali vše s kompetentními úřady. Zároveň provedli průzkum trhu s majáčky, aby vybrali ten typ zařízení, který je pro dlouhodobé využití ve městě nejvhodnější.
Teď je přípravná fáze projektu Teplické majáčky hotova. Ve středu 19. 9. 2018 bude první ze sítě teplických majáčků uveden do pilotního provozu. Slavnostní „první hlášení“ se uskuteční v rámci Dne otevřených dveří a finanční gramotnosti v Sociální agentuře.

Den otevřených dveří a finanční gramotnosti

Zájemci z řad veřejnosti i médií se 19. září budou moci seznámit s budoucností projektu Teplické majáčky i se službami Sociální agentury. Mezi ty patří mimo jiné finanční poradenství (zaměřené zejména na dluhy, exekuce a insolvenci) a zprostředkování práce pro zdravotně postižené občany.
Den otevřených dveří a finanční gramotnosti začne v 9 hodin slavnostním zprovozněním instalovaného zvukového majáčku. Potom je na programu prohlídka prostor organizace a krátká prezentace s diskusí, při níž bude dán prostor pro dotazy návštěvníků.
Na odpoledne je připraven speciální proslov předního právníka na téma Dluhy, opět s možností dotazů.
Zakončení Dne otevřených dveří se plánuje na 15 hodin.

🔺🔺🔺

A jeden z výsledků:


Reportáž, kterou jsme spolu točili v Teplicích, běžela ve zpravodajství ČT24 v neděli 14. 10. 2018, poprvé zhruba ve 14:40.

Ještě jednou Vám i kolegům moc děkuji za pomoc a ochotu J
Rádi jsme vás poznali J
Na další se těší Renata Myslíková


Ing. Mgr. Renata Myslíková
redaktorka, redakce zpravodajství

Jiráskova 5338, 430 03 Chomutov
tel.:    +420261134836
GSM.: +420730800882