pátek 15. srpna 2014

Vinci cestuje po světě

Ze všeho, co jsem překládala pro děti, mám asi nejradši Vinciho. Příběh štěněte, které cestuje kolem světa. Ta knížka je roztomilá, velmi nenásilně a vtipně poučná a má prvotřídní ilustrace. Brigita Jovaišiene a Daniel Howarth odvedli skvělou práci. Bylo mi ctí a radostí s nimi aspoň chvilku na dálku spolupracovat.

xxx

Vítr zasvištěl v uších a už se Pablo s Vincim na zádech vnořil do oblak. Ocásek se Vincimu sice trošičku třásl a čumáček mu v takové výšce pořádně mrznul, ale i tak byl pejsek šťastný a pozoroval, jak se dole na zemi říční koryto kroutí jako hádek, jak se tam lesknou zrcadélka jezer a jak se zelení hustá spleť stromů.
46
Po nějaké době kondor Pablo ucítil, že se Vinci třese zimou a že asi taky už už začne kašlat, a tak se spustil dolů a vzal ho k tetičkám lamám a alpakám, protože ony dokážou uplést ty nejteplejší peleríny na světě.
Tetičky byly okouzlující, zvláště když rychle kmitaly jehlicemi. Zdálo se, že snad nikdy nevstanou ze své teplé houpací židle. Jen málokdo ale věděl, že za soumraku pletení odloží, načechrají si své vlněné vlasy a pak až do rána vesele vrtí širokými boky do rytmu hudby. Když se unaví, posadí se zase do křesla a lehce omámené pokračují v pletení.
Jakmile tetičky lamy uviděly zmrzlého hosta, hned vyskočily a omotaly mu kolem krčku tlustou šálku, namastily mu tlapky mastičkou, zabalily ho do teplého šátku, nalily mu bylinkový čaj a namazaly mu na chléb mléčný karamel. Аlpaky už mu mezitím pletly teplounkou pelerínku.
A pak jedna přes druhou pobízely Vinciho, aby vyprávěl o tom, co všechno zažil na svých cestách. Lamy pozorně poslouchaly, každou chvilku procítěně óchaly a áchaly a podivovaly se, že tak maličký pejsek může být tak statečný:
"Jsi tak malinký, a kolik máš v sobě odvahy!"
Vinci vypil několik hrnečků čaje, a bolení v krku se trochu utišilo. Už tu také byla hotová pelerínka, které se říká pončo. Letci poděkovali lamám za pohostinnost a znovu se vznesli do vzduchu.
48
Najednou Vinci uslyšel neuvěřitelný šum či spíš hukot. Zvuk stále sílil. Štěně s úzkostí sledovalo, co se stane tentokrát. K Vinciho překvapení se dole ukázala úchvatná podívaná: Na jednom místě tu byly stovky vodopádů. Šuměly, hlučely, syčely, rozhazovaly kolem měkké kapky a s mohutnou silou padaly dolů z ohromných skal do široké řeky, která se rychlým proudem valila do dáli.
"Tolik vodopádů!" vykřikl okouzleně pejsek.
Vincimu vzrušením srdíčko tlouklo jako splašené, ouška měl samou zvědavostí na vršku hlavičky а na čumáčku ho šimraly kapky rozlétávající se do všech stran. V tlapkách pevně svíral foťáček a bez ustání cvakal: cvak-cvak-cvak.

Starosta s radostí sledoval, jak je Vinci okouzlen, a tak dál kroužil nad nevídaným divem.

http://www.slovartprint.sk/wp-content/uploads/2012/05/kat2012CZ.pdf



Žádné komentáře:

Okomentovat