Zámek velkého muže

ZÁMEK VELKÉ BŘEZNO


Kdo již někdy Velké Březno navštívil, ten při vyslovení jeho názvu možná zavzpomíná na nešťastnou princeznu Antoinettu a její tragickou lásku. Někomu jinému se zase vybaví velebné ticho a klid zdejšího starého parku. A ještě dalšího pro změnu náhle přepadne veliká chuť na okoštování některého ze špičkových vín, která se prezentují na zdejších tradičních vinných trzích.
Do Velkého Března se opravdu můžete vydat hned za několika různými příjemnými cíli, je to zámek mnoha zajímavostí a také různých nej-: Je to jeden z nejmladších, nejmenších, ale zároveň i nejkrásnějších zámků v České republice. O dalších nej- se můžete dozvědět, když ho osobně navštívíte.


Malý zámek velkého muže


Stručně se dá říci, že vlastně vše, co je v dějinách Velkého Března podstatné, se váže k výjimečné osobnosti českých dějin, hraběti Karlu Chotkovi, jehož neuvěřitelná osobnost je v těchto dnech znovu "objevována". Než přišel bydlet sem, po většinu života se pohyboval v nejvyšších politických kruzích. Po letech plných cestování, práce, změn a zvratů se k stáru rozhodl trávit čas s rodinou v prostředí plném klidu, harmonie a krásy. Zakoupil tedy velkobřezenské panství v půvabné krajině Českého středohoří blízko řeky Labe.
Ve Velkém Březně si pořídil dům svých snů – celý život předtím totiž bydlel ve služebních bytech. Pravda, byly to překrásné, reprezentativní domy a paláce, ale nikdy to nebylo to pravé: Nebyl to jeho vlastní dům. Proto se hrabě Chotek rozhodl postavit zdejší zámek. Nechal tedy vyhotovit patřičný projekt, v září 1842 ho schválil, no a už v květnu 1844 se rodina stěhovala do nového. Dům byl postaven v moderním empírovém slohu. Vypadal poměrně malý a skromný, ale poskytoval svým obyvatelům veškerý potřebný komfort. Vnitřní vybavení domu bylo zčásti zhotoveno na zakázku přesně pro prostory velkobřezenského zámku, zčásti si rodina přivezla zařízení, které už vlastnila. A ve všem se zračilo to, co bylo pro hrabata Chotkovy tak charakteristické: Ne přehnaná honosnost či okázalá nádhera, nýbrž elegance, funkčnost a vybraná kvalita.
A jak takový dům podle vkusu pana hraběte vypadal? Sami posuďte, až do Března přijedete.
Máte zde na výběr tři prohlídkové okruhy: základní okruh, zkrácený okruh a prohlídku parku.
A co že při prohlídce vlastně uvidíte?
Pokud se rozhodnete pro prohlídku zámku, budete možná překvapeni, kolik místností se v tomto nevelkém domě skrývá a kolik z nich je pro Vás otevřeno. Průvodce Vás pochopitelně provede historií zámku, ovšem jen velice, velice stručně. Proč? Odehrálo se tu tolik strhujících i srdcervoucích příběhů, že podrobné povídání o nich by zabralo mnoho hodin. I tak se ovšem dozvíte dost zajímavého. Neméně Vás mohou zaujmout vystavené předměty. Tedy ‒ vystavené… Ony ani tak nejsou vystavené, jsou prostě na místě, kde je pan hrabě a paní hraběnka mívali. A jak už to často bývá, téměř s každou tou jednotlivostí, každou zdejší maličkostí je opět spojen nějaký příběh.
Při prohlídce nejprve navštívíte velký neboli taneční sál, který je jednou z reprezentativních prostor zámku. (Zde se odehrávaly různé společenské a slavnostní události. Sál je vyzdoben ve stylu francouzského krále Ludvíka XVI.; převládá v něm bílá, červená a zlatá. Pozornost okamžitě upoutá krásný mramorový krb s mosaznými klasicizujícími ozdobami a zrcadlovou stěnou.)
Dále přijdou plně vybavené salony a další místnosti, například hudební salon, knihovna, malá jídelna, dámská ložnice, koupelna, pokoj mladého pána a tak dále a tak dále. Jak to na správném zámku má být, obklopí Vás spousta krásného a cenného porcelánu, oku bude lahodit nábytek zdobený vyřezáváním a vykládáním, okolo huňatých cizokrajných koberců budou vykukovat krásné původní skládané parkety. Když pozvednete oči, zjistíte, že z obrazů na stěnách na Vás shlížejí hrabata Chotkovi, ale také jejich přátelé a příbuzní. Tak se tu setkáte například se světoznámým skladatelem Ferencem Lisztem (byli s panem hrabětem přátelé), s císařem Františkem I., s půvabnou císařovnou Sissi či s postavou Karla IV.
Co ještě? Orientální nábytek i porcelán, anglická luxusní kamenina Wedgewood, slavný holandský Delft, mramory, malby na hedvábí, vzácné černo-zlaté laky, originální křišťálové lustry… A fotografie. Spousty fotografií. Na papíře, na skle, ve stereoskopu. A také daguerrotypie, tak vzácné, že jsou označované jako naprostý unikát. Patří totiž mezi nejstarší dochované portrétní fotografie na světě.
Už je to všechno? Ani zdaleka ne. Čeká Vás toho ještě hodně, k prohlédnutí i k poslouchání.
Nakonec dojdete nahoru do věže a při pohledu do labského údolí si možná řeknete, jak pěkný kraj tu kolem je. A když se z té výšky ještě pokocháte krásou parku, ani se Vám nebude chtít odejet. A vlastně - proč byste měli hned odjíždět?


Park pro princeznu


Současná rozloha i podoba parku pocházejí z přelomu 19. a 20. století. Pro koho se park upravoval? Kdo především z něj měl mít potěšení? Jedna z obyvatelek zámku ‒ temperamentní, půvabná a milovaná princezna Adelheida.
Aby park vyhovoval tehdejším požadavkům, bylo třeba, aby to byl park anglický, tedy přírodně-krajinářský, a aby byl zajímavý a také patřičně vybavený. Jak a čím? Inu, Adelheida byla mladá, moderní, sportovně založená žena, a tak kromě klasických odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl pro ni v parku vybudován také plavecký bazén a kuželník. Odpočívadla byste dnes až na jedno hledali marně, ale bazén i kuželník tu jsou a po zdařilé rekonstrukci jsou opět plně funkční.
Pokud jde o stromy, v parku uvidíte jednak převysoké a rozsochaté místní dřeviny a jednak všelijaké zvláštnosti: Z východních zemí byl kdysi přivezen například jerlín japonský, zmarličník japonský a také tři druhy magnolií a liliovník tulipánokvětý – stromy, jež bývaly součástí čínských palácových zahrad. Ze severní Ameriky připutovaly jedlovce kanadské a Mertensovy a ambroň západní. Ze střední Ameriky sem byly dopraveny původní divoké rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova obsypány obrovským množstvím sněhobílých květů.
Co je praktické, v parku najdete na tabuli plán, z něhož vyčtete, kde která zajímavost roste. Využijte tuto pomůcku, nechte se nasměrovat. Tak například u plaveckého bazénu si můžete všimnout stříhanolistého dubu letního – jeho listy jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to vypadá, že snad tento strom napadla sarančata nebo jiný žravý hmyz. Jste romantického založení? Pak se vydejte po horní cestičce, potkáte buk, jehož každý jeden list je okrášlen něžným růžovým okraječkem, a o kus níž v louce zas můžete obdivovat magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od běžných magnolií nekvete zjara, ale v létě (její listy jsou až půl metru dlouhé a květy mívají v průměru i přes dvacet centimetrů).
V parku samozřejmě nechybí ani květiny. Na jezírku se pohupují rozrostlé lekníny, v malé francouzské zahradě svými listy i květy šustí stoleté hortenzie, v trávníku se růžovějí a fialovějí dřevité pivoňky, v kavárničce na nádvoří budete obklopeni množstvím fuchsií, oleandrů, brslenů a agáví.
Park má jednu velkou výhodu: Kdysi ho totiž pan hrabě – sám nadšený zahradník – navrhoval ve spolupráci se skutečnými odborníky. Proto všechno v parku působí velmi harmonicky a navíc se tu člověk potěší, ať přijde v kterémkoli ročním období: Vždy je na co se podívat, čím se pokochat či k čemu přivonět. Že je tu krásně na jaře, není asi třeba vysvětlovat. Zvláště fotograf si tu přijde na své: rododendrony nejrůznějších barev, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín a štědřenec, fialový divoký šeřík, bílé a červené jírovce, mnohokvěté jablůňky a omamně vonící azalky – a tak bychom ve výčtu rostlinných krasavců mohli pokračovat dál a dál. V létě park zdobí množství veselých letniček, muškátů a kvetoucích keřů a keříků, a na podzim? Kdo sem zajde na podzim, toho uvítá hotový karneval: Mnoho druhů javorů hýří spoustou barev od žluté přes zářivě oranžovou a červenou až po karmínovou a fialovou; přidají se sladce žluté lípy, oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to je ještě vkusně doplněno množstvím barevných plodů různých tvarů a velikostí…


Krása všude kolem



Že to určitě je krása? Ano, je. V parku i v zámku. Krása, pohoda, klid. Navštivte Velké Březno, nejprve třeba na webových stránkách (www.zamek-vbrezno.cz) a potom naživo. Stojí to za to.