První polovina moře, to je ta klasická, ta „nahoře“. Tu známe celkem dobře. Jsou to „vrchní vrstvy“ vody, a k nim patří téměř vždycky ještě pláž a přímořské letovisko. Tak jsme na to zvyklí a tak to i máme rádi ‒ a proč ne? Na tuhle klasiku, jakkoli se někomu zdá okoukaná, se pokaždé znova těšíme.
Ale i když je to fajn, vůbec není špatné přidat si k tomu pro změnu i „druhou polovinu“ moře. Tu spodní, kam se běžně nedostaneme. Prostě, zkusit si potápění. To letos podnikla i dvanáctiletá Saša: Plave jako štika, šnorchluje odmala, takže do potápěčského kurzu se vrhla s vervou.
Teď je zpátky v Česku, je plná zážitků a v hlavě už se jí pomalu líhnou plány na příště. Letošní „premiérové“ potápění podnikla v Chorvatsku, ale je fakt, že podobných školicích dive center, jako bylo to na Brači, je i jinde dost. Stačí mrknout na internet, vybrat si, promyslet, objednat. A můžeme mít prázdniny jedna báseň! Pro sebe i pro děcko. Věková hranice pro účast v potápěčském kurzu je většinou deset let.
A jak to potápěčka Saša prožívala?
Jak takový potápěčský kurz probíhá?
Učí se tam třeba, když se do potápěčských brýlí dostane voda, tak jak to vylít, nebo když vám někdo vyrazí dýchací přístroj z pusy, jak ho najít a nasadit… Vždycky ráno je ponor, učí se různé cviky, a večer je teorie. Taky jsou tam testy, aby si člověk ověřil, co si zapamatoval. A dál, protože pod vodou nemůžete mluvit, ale potřebujete se s partnerem domluvit, musíte se naučit znaky pro základní situace. Třeba:
Co je na kurzu nejlepší, co nejtěžší?
Nejtěžší je asi stáhnout si masku a zase si ji nasadit. Nejlepší je, že můžu vidět všechno pod vodou, ten podmořský život. V zátoce třeba bylo hejno malých stříbrných rybiček a zároveň i čtyři velké modré ryby.
Když dostaneš průkaz, kde se můžeš potápět?
Všude! Takže i když nepojedu k moři, můžu na přehradu a tak.
Kam by ses za potápěním nejraději vypravila a co bys chtěla pod vodou vidět nebo zažít?
Určitě bych chtěla vidět korálové útesy. A napoleony (to jsou ryby), mořské koníky, prostě jet se potápět do tropických moří.
Vraky mě tolik nelákají, ale potápění se žraloky je asi zajímavé. A chtěla bych se potápět delší dobu na jednom místě, abych se tam třeba skamarádila s nějakým malým delfínkem.
A ještě mám v plánu napsat pohádku o malé murénce, co špatně viděla, a o jejím kamarádovi potápěči.
Hezký sen. První krok k němu už udělala. A co vy? Také si příště (nebo ještě letos) k dovolené přidáte tu druhou, méně známou polovinu moře?
Eva Musilová