Tento blog slouží jako portfolio vybraných autorských, redigačních a překladových prací

 Doporučené ukázky:

Naďa Klevisová (rozhovor)

Pěkně křivé domečky

Bedřich Hrozný, král chetitský a akkadský

Prázdninová ájina

Úprava tiskové zprávy

Propagace akce: Neziskovka pro handicapované

Vinci na cestě kolem světa

Literárka

Marie Terezie (článek pro print)

Jak si s textem hrála Naďa Klevisová

 Naďa Klevisová patří bezesporu k nejlepším českým překladatelkám a autorkám. Když jsem psala svou první knížku o tvůrčím psaní, požádala jsem ji o krátký rozhovor. Co budoucím literátům doporučila?

Co pomáhá při psaní v začátcích?

Vždycky jsem si myslela, že psát chtějí lidé, kteří přečetli hodně dobré literatury. Četli a četli tak dlouho, až jednoho dne zatoužili přidat vlastní hlas, a tak to udělali. Vyplynulo to přirozeně, ten hlas se z nich uvolnil jaksi mimoděk, jako by se jim psaní udělalo samo. A protože toho tolik přečetli, psali pak jako dýchali, měli to prostě v krvi.  

Jenže potom jsem začala pracovat v literární příloze novin a dostávat na stůl tvůrčí pokusy. Tehdy jsem pochopila, že po psaní mohou toužit i ti, kdo nečtou, a také ti, kdo čtou hodně špatné věci. A že s chutí píší i lidé, kteří rozdíl mezi dobrým a špatným textem nepoznají. Radit nebylo vždycky jednoduché. 

Co poradit těm, kdo mají potenciál?  

Aby četli. Především kvalitní texty, ale v co nejširší škále výrazů, protože člověk nikdy předem neví, co pro něj může být inspirující. Aby se předem neodříkali ničeho. Vnímavý člověk se kultivuje všemi póry duše a takříkaje za pochodu.  

A aby psali. Kdo chce psát, musí psát. Postupně bude ztrácet ostych před prázdným papírem. Psaní se mu stane samozřejmostí, „rozepíše se“, bude čím dál tím rozepsanější, jeho jazyk zohební, začne si věřit.  

A aby žili, dívali se, nasávali svět. Sytili pocitovou paměť. 

Kde berete inspiraci? 

 K autorským textům? K fejetonům? Ach, to je jednoduché. Inspirace je všude, doslova všude. Člověk se jí jen musí otevřít, a ona přijde sama. Nikdy se nesmí tlačit na pilu, je to jako se vším v životě, co se nedá spoutat kalkulací a nalinkovat. Jako s láskou, například, nebo s přátelstvím, s pocitem štěstí… najednou je to tady, když to nejméně čekáte. Je to vyzkoušené a všichni tvůrčí lidé to potvrdí: Inspirace přijde nejspíš ve sprše, při krájení cibule, uprostřed noci cestou z koupelny zpátky do postele. Slovo cinkne o slovo, asociace se začnou sypat, všechno to dostává svoji logiku, o níž jste ještě před okamžikem neměli tušení, je to tady, „dělá se vám to“, je to čirá radost, jak ten pramínek sílí a narůstá, jak dostává formu, jak si ji odkudsi sám bere… Já nevím, mně se ty fejetony prostě dělají samy. 

Čemu se vyhnout? 

Jednu radu mám, a ta mi připadá zásadní: Nebuďte na svůj text nenároční, nebuďte rychle spokojení. Co napíšete večer, to po sobě přečtěte ráno. A vůbec: Pokud vám to termíny dovolí, čtěte po sobě, co jste napsali (v novinách vždycky nemáte šanci, ale jinde ano). Když odevzdávám fejeton, umím ho zpaměti. Čtu ho a pleju a přesazuju slova tolikrát, dokud není všechno usazené. Jazyk je hudba. Jazyk tak skvěle ohebný jako čeština určitě. Je to radost. 

A pokud jde o běžné články, noviny jsou mlýn. I když jsem publicistka, nikoli zpravodaj, a pracuji ve víkendové příloze, ne v deníku, nejednou musím psát něco, co na mě „vyjde“ jako úkol, aniž bych k tomu měla hned od počátku vztah. Mám ale zkušenost, že inspirace se i v takových případech dostaví. Už při tom, jak se dostáváte tématu pod kůži, jak potkáváte lidi, kteří jím žijí, poznáváte nová místa. Napřed je to rutina, a pak najednou přijde ta chvíle, kdy cítím, že svým tématem žiji, že do toho dávám kus sebe. To se stane nejpozději ve chvíli, kdy jsem shromáždila všechny podklady a je jen na mně, jaký úhel pohledu zvolím. Ale většinou mnohem dřív. 

Dělala jsem teď například reportáž o Liberci. „Jak se tam lidem žije“, znělo vágní zadání. Napřed jsem si představovala banální schéma: pohovořím s někým na radnici, pak odchytím pár lidí na ulici, a hotovo. Nakonec z toho vzešli herci, co přišli o alternativní scénu, ale nevzdávají to, bývalá a současná ředitelka knihovny, mezi nimiž je rozpor hnaný až k soudu, Němec, který tam prožil 82 let, architekt, který se pokusil zachránit cenný dům, ale ten dům tam teď stojí připravený k demolici, paní, jež založila občanské sdružení a bojuje proti radnici…  

Někdy vám to zpod rukou vyjde úplně jinak, než jste původně zamýšleli. Proto je dobře nemít všechno předem nalinkované. Být všemu otevřený, nedělat si závěry předem, netlačit námět do předem dané šablony. 

Marie Terezie a její výročí: Alex a já pro Fakta & svědectví

Článek o Marii Terezii, zatím poslední příspěvek do časopisu Fakta a svědectví (doufám, že budou další).

Tentokrát dávám fotografii první AK (autorské korektury) - při redakčních úpravách se občas něco nepovede, takže jsem ráda, že F&S materiál před publikací vždy na AK pošlou.

Marie Terezie – císařovna s dobrým nosem

Prvního května roku 1774 byl Johan Ignác Felbiger povolán do Vídně, aby navrhl i zpracoval kompletní podobu školské reformy v celém impériu. Za pouhých sedm měsíců předložil císařovně návrh školního zákona. Ten byl tak dobrý, že byl bez dalších úprav schválen a uveden v platnost. A tak se od 6. prosince 1774 celá monarchie začala řídit vskutku revolučním vzdělávacím programem.

Marie Terezie je bezesporu jednou z nejznámějších evropských političek v historii a tuto proslulost si skutečně zaslouží. Během své čtyřicetileté vlády uskutečnila mnoho velkých projektů a je také známá svými reformami. Kolik jich bylo a do jakých oborů zasahovaly?

Nejčastěji se takzvané tereziánské reformy rozdělují do šesti skupin. Jde o reformu v oblasti hospodářství, cenzury, lékařství, soudnictví, institucionalizace a školství. Která z nich byla pro obyvatele „jejího“ mocnářství nejpotřebnější a nejužitečnější, o tom by se asi dalo diskutovat dlouho, ale protože letos v prosinci má „výročí“ školská reforma, budeme se věnovat jí.

Dobrý „nos“ na poradce

Doba, kdy v rakouské monarchii vládla Marie Terezie, byla dobou, kdy už bylo v Evropě naplno rozvinuté takzvané osvícenství. Tento myšlenkový směr byl natolik silný, že s ním musel vážně počítat každý tehdejší vládce, i ten, který byl ve skutečnosti hodně konzervativní – a tedy i rakouská císařovna.

Ano, Marii Terezii můžeme bez rozpaků označit jako konzervativní vládkyni. To ovšem neznamená, že by snad nedokázala bystře uvažovat. Právě naopak! Tato vzdělaná, inteligentní žena dokázala v zájmu „svých“ zemí odložit své osobní preference a převzít z osvícenství to, co jim mohlo přinést užitek.

Tato pragmatičnost se dobře ukázala už v tom, jakými poradci se nejčastěji obklopovala. Bylo jich dost (Marie Terezie neměla problém takzvaně delegovat pravomoci) a byli vybíráni především pro své schopnosti a odborné kvality (a nevadilo, že ve filozofických názorech se se svou vládkyní dost rozcházejí).

Mezi jejími blízkými spolupracovníky se tak ocitly významné osobnosti, například Gerard Van Swieten (lékař), Joseph von Sonnenfels (právník), Jan Kryštof z Bartensteina (politik) nebo Václav Antonín z Kounic a Rietbergu (politik, vyjednavač a kancléř).

Díky této schopnosti obklopovat se velmi schopnými lidmi se Marii Terezii podařilo uhájit a upevnit vládnutí, proti kterému se tehdejší evropská aristokracie silně vymezovala. Ale nejen to – pod jejím vedením se celé rozsáhlé impérium významně zmodernizovalo, což přineslo užitek nejen habsburskému rodu, ale v druhém sledu také všem vrstvám obyvatelstva.

Bohatá, prosperující země stojí vždy na vzdělaných lidech

Jak již bylo řečeno, rakouská císařovna byla dáma dobře vzdělaná. Kromě němčiny ovládala ještě francouzštinu a latinu a samozřejmě se jí dostalo i kvalitního všeobecného vzdělání. Zahrnovalo například historii, geografii nebo umění. Nešlo však jen o nějaké akademické, formální vzdělání bez praktického propojení s reálným životem. Důraz se kladl na schopnost logicky myslet, předvídat a správně vyhodnocovat různé situace. Marie Terezie byla celé své dětství a mládí pečlivě připravována na svou roli vládkyně světového formátu.

Tato výchova se později prokázala jako velice efektivní i v oblasti, která nás teď zajímá, totiž ve vzdělávacím systému. Císařovně bylo jasné, že pokud chce vládnout rozvinuté a bohaté zemi, musí vládnout inteligentním, vzdělaným lidem. Byla skálopevně přesvědčená, že s nevzdělanými, nekulturními či nepřemýšlejícími poddanými se žádná prosperita vybudovat nedá.

Nešlo to hned od začátku

Naplno se však císařovna mohla věnovat rozvíjení svého impéria až dlouho potom, co ho formálně převzala (to bylo v roce 1740). Více než dvacet let totiž trvalo v Evropě válčení, ve kterém se mimo jiné jednalo právě o to, zda má Marie Terezie právo být rakouskou císařovnou.

Když války nakonec v roce 1763 skončily, byly země rakouské monarchie zubožené a ekonomicky extrémně slabé. Císařovna, která své vládnutí celý život pokládala za poslání svěřené jí Bohem, se konečně mohla pustit do obnovy.

Zaháňský pedagog

 

Marie Terezie uvažovala a plánovala dlouhém časovém horizontu. O katastrofální nevzdělanosti ve své zemi dobře věděla, a věděla také další dvě podstatné věci: Za prvé, že na nápravu takového rozsahu bude potřebovat minimálně několik dekád, a za druhé, že věc se musí řešit komplexně, ale začít se musí „zdola“.

Měla kolem sebe pochopitelně více zdatných pedagogů a vzdělanců, ale ona potřebovala někoho, kdo dokáže dvě stěžejní činnosti: jednak zpracovat a sjednotit různé reformní návrhy (které u sebe shromažďovala přinejmenším od roku 1759, kdy byla ustavena Dvorská studijní komise) a jednak vypracovat konkrétní a detailní plán vzdělávání malých dětí z různých společenských vrstev. Toto bylo vpravdě revoluční: do té doby bylo vzdělání (až na zřídkavé výjimky) doménou dětí z vyšších vrstev.

Tak se stalo, že byl do Vídně povolán zaháňský pedagog a kněz Johan Ignác Felbiger, u kterého byl předpoklad, že se obou náročných úkolů dokáže zhostit přesně tak, jak si to císařovna přeje.

Prvního května roku 1774 se tudíž Johan Ignác Felbiger vypravil do Vídně. Dostal za úkol navrhnout i zpracovat kompletní podobu školské reformy, která se bude vztahovat na celé impérium. Za pouhých sedm měsíců potom předložil císařovně hotový návrh „školního zákona“. Zákon byl tak dobrý, že byl bez dalších úprav schválen a uveden v platnost. A od 6. prosince 1774 se celá monarchie začala řídit vskutku revolučním vzdělávacím programem.

Všeobecný školní řád

Stěžejní dokument se nazýval Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích.

Dokument je dnes k dispozici každému, kdo by měl zájem se s ním seznámit. A věřte, stojí to za to! Všeobecný školní řád je totiž z velké části až překvapivě moderní, a když budeme chtít, bez problému ho můžeme propojit se současným českým školstvím. Jeho struktura sice vypadá zcela jinak než struktura tereziánského školství, ale přesto: Nejedna zásada z tohoto dokumentu je stále aktuální, a některé myšlenky Felbigerova Školního řádu byly dokonce tak pokrokové, že se je nikdy nepodařilo plně uskutečnit – a tak se s nimi setkáváme i dnes, když se mluví o tom, že by bylo třeba české školství zásadním způsobem reformovat…

Potřebnost vzdělávací reformy

To, jak nutná tato reforma byla, dobře ilustrují dostupné statistiky. Odborné publikace, vycházející z věrohodných dobových pramenů, uvádějí, že v roce 1770 v Čechách navštěvovala školy ¼ z celkového počtu dětí a celá ½ nechodila nikam. Ve Slezsku z celkového počtu 59 000 dětí chodilo do školy přibližně 2 400. Dokonce i v Opavě (tedy ve městě) chodilo do školy pouhých 41 dětí z 600.

Stejně překvapivá jako tyto údaje je i skutečnost, že Johan Ignác Felbiger byl do jisté míry originální, když se vyjádřil, že „zkvalitnění vyučování mládeže, a tím i vhodnější přípravy na její budoucí praktické uplatnění v životě, je možno dosáhnout pouze a jedině pomocí zlepšené metody vyučování používané vzdělaným učitelem“.

Nám dnes tento názor možná přijde obyčejný a častý, ale v tereziánské době častý ani obvyklý rozhodně nebyl. Jistě, Johan Felbiger nebyl geniálním objevitelem něčeho dříve nepoznaného. Byl však tím, koho zaujaly kvalitní počiny a snahy o „jiný“ přístup k výuce natolik, že je začal v regionálním rozsahu uvádět do praxe. Tak vznikl pruský školní řád, který se nadmíru osvědčil a který se později stal základem slavného Všeobecného školního řádu.

Hlavní myšlenky Školního řádu

Hlavní myšlenky obsažené ve Všeobecném školním řádu jsou velmi přehledně prezentované v diplomové práci Lenky Šaclové Vliv osvícenských idejí na českou školu přelomu 18. a 19. století:

„Podle pruského vzoru vytvořil J. I. Felbiger Všeobecný školský řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve spojených císařsko-královských dědičných zemích (Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämtlichen Kaiserlichen-Königlichen Erbländern), který byl schválen 6. prosince 1774 s platností od následujícího roku. Tento řád o 79 paragrafech, zkráceně nazývaný Schulordnung, byl závazný až do roku 1869. S řádem byla zavedena šestiletá všeobecná vzdělávací povinnost (od 6 do 12 let), která však nebyla důsledně dodržována, neboť zákon umožňoval např. soukromé vyučování.

V Schulordnungu reformátor pojednával o zásadách, které se týkaly např. dozoru nad školami, výchovy chlapců i dívek, nových metod výuky, vybavování žáků řádnými učebnicemi, třídy příslušným nábytkem atd. Nezbytným a významným bodem bylo vytvoření pevného systému organizace nižšího školství rozlišující tři typy (stupně) elementárních škol (…) Výuka byla vedena v mateřském jazyce. Dle názvu je patrné, že se vyučovaly především znalosti trivia, tzn. čtení, psaní a počítání. Nechybělo náboženství, ale také základy vlastivědy, přírodopisu, zemědělských prací a řemeslných dovedností. Pokud učitel uměl německy, vyučoval i tento jazyk. Na některých školách se konala i výuka zpěvu či hry na hudební nástroj. (…)

Vyšší stupeň představovaly trojtřídní hlavní školy (městské), které se nacházely v krajských a větších městech.“

Reforma se zaměřila i na vyučující

Už jsme se zmínili, že Johan Felbiger sám působil jako pedagog, nebyl tedy pouhým teoretikem. Pro své žáčky vymyslel novou metodu učení, která se odlišovala od té, kterou běžně užívali jeho kolegové. Svou metodu nazval „zaháňská metoda“ a spočívala v tom, že bylo výrazně omezeno učení se zpaměti a místo toho se po žácích vyžadovalo samostatné přemýšlení. Sám shrnul zaháňský vyučovací způsob takto: 1. pospolné (hromadné) vyučování (Zusammenunterrichten), 2. pospolné čtení (Zusammenlesen), 3. písmenková (literní) metoda (Buchstabenmethode), 4. tabulková (tabelární) metoda (Tabellarisierungsmethode) a katecheze (Katechisierung).

V dokumentu, v němž tuto svou metodu představil, Johan Felbiger sám působí jako „pedagog pro pedagogy“. Nejprve každý bod své metody vysvětlí, potom detilně popíše, jak ji má vyučující aplikovat, a nakonec objasní, v čem je ten který postup přínosný.

Není zde prostor pro vysvětlení každého jednotlivého bodu tohoto seznamu, ale na jeden z nich se přece jen blíže podíváme. Ukáže nám totiž velmi pěkně, jak pokrokové byly Felbigerovy názory na vzdělávání.

Katecheze

Samo toto slovo může v někom probouzet nepříjemné pocity, protože si ho podvědomě spojí s tyranským katechetou známým z literatury, ovšem v daném kontextu představuje něco úplně jiného.

Pro přiblížení můžeme opět citovat práci Lenky Šaclové:

„Vrcholnou částí zaháňské metody byla metoda katecheze, pod kterou se rozumí vyučování formou otázek a odpovědí. (…) Katechetická metoda měla pomoci dosahovat analytického vyvozování jednoho poznatku z druhého a následného sestavování celku. Učitelé (…) museli dokonale ovládat látku, kterou přednášeli, a zároveň vědět, čeho chtějí prostřednictvím otázek dosáhnout. Museli umět posoudit obsah i formu odpovědí žáků. Pozornost tedy měli věnovat nejen tomu, zda odpovědi žáků jsou vyhovující, ale i výrazům, kterými vyjadřují své odpovědi. Metoda je měla dovést ke zjištění, nakolik jejich žáci pochopili odpřednášené učivo. Nestačilo pouhé mechanické opakování slov z tabulky katechismu, neboť důraz byl kladen zejména na to, aby naučené látce žáci opravdu rozuměli. Učitel postupoval od počátečního výkladu látky až po její nácvik pomocí otázek.“

Úspěšnost reformy

Že byla reforma velmi pokroková, o tom asi nelze pochybovat. Zbývá tedy poslední otázka: Byla také úspěšně provedena?

Jedním měřítkem nám může být zjištění, jak dlouho tento systém v monarchii platil. Druhým, zásadnějším, může být zjištění, zda se skutečně zvýšila vzdělanost obyvatel.

Byla tedy reforma úspěšná?

Ad 1 – podle nového Všeobecného školního řádu se rakouské školství řídilo až do roku 1869, tedy téměř sto let.

A ad 2 – podle časopisu Škola a život (z roku 1886) bylo v roce 1775 v Čechách 30 000 žáků, v roce 1787 jich bylo již 158 767 a v roce 1795 jich bylo 216 659 (z celkového počtu 314 523 dětí), přičemž jen v Praze bylo 30 a na venkově 2 514 škol.

Odpověď je jednoznačná – ano, reforma školství byla velmi úspěšná.

O její úspěšnost se zasloužili samozřejmě jednotliví učitelé a zřizovatelé škol. Největší zásluha ovšem patří dvěma lidem – vynikajícímu pedagogovi Johanu Ignáci Felbigerovi a Marii Terezii, osvícené vládkyni s vynikajícím „nosem“.

 

Alex a Eva Musilovy

Zdroje:

DIDAKTICKÉ STUDIE ročník 5, číslo 1, 2013 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE – PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Školství v Ivančicích ve 2. polovině 19. století ve výuce dějepisu (Magisterská diplomová práce) Bc. Andrea Leflerová

VLIV OSVÍCENSKÝCH IDEJÍ NA ČESKOU ŠKOLU PŘELOMU 18. A 19. STOLETÍ, diplomová práce, Lenka Šaclová

 

Moje knížky

Občas se mě někdo zeptá, o čem moje knížky jsou. Je to přitom jednoduché - o tvorbě, o psaní.

Celkem jsem vytvořila pět knížek. Tři z nich vyšly tiskem a ty zbývající dvě jsou zatím určené výhradně pro práci v akreditovaných kurzech, které vedu.

Tiskem vyšly:

Svou "exkluzivitu" si zatím zachovávají:

• Umění komunikace v obchodním kontaktu
• Jak na tvůrčí psaní II

Bedřich Hrozný, král chetitský a akkadský

 

Prázdninová ájina

 Znáte to, i když už jste ze školy dávno pryč, stejně se na prázdniny těšíte. Prázdninová nálada má prostě něco do sebe.

Proto jsem už v prázdninové náladě napsala článek o prázdninové ájině. Teď je sice podzim, ale to nevadí, i tak sem ten link dám: https://skrivanek.cz/cz/blog/intenzivni-tyden-anglictiny-pro-teenagery-maturanty/

Moje původní profese - zdravotník

 Ano, jsem lingvista, překladatel, redaktor a lektor. Ale původní profesí jsem zdravotník a to mi už nikdo "neodpáře".

I když jsem svou první práci poměrně brzy opustila, nedá mi to a stále jsem s ní v kontaktu: dělám jazykové redakce překladům lékařské literatury, překládám texty se zdravotnickou tematikou, píšu články a reportáže z medicínského prostředí a učím česky cizince, kteří ve zdravotnictví pracují.

Mezi moje nejoblíbenější texty tohoto druhu patří série o lymfatickém systému. I když už je starší, stále ještě ji čtou noví a noví čtenáři a celkem jich je opravdu hodně.

1. díl: 19 169

2. díl: 67 786

3. díl: 38 639

To je celkem víc než 125 000!

K přečtení tady:

https://www.ordinace.cz/clanek/tajemny-lymfaticky-system-aneb-co-nam-proudi-v-tele/

https://www.ordinace.cz/clanek/lymfaticky-system-kdyz-je-jeho-funkce-narusena/

https://www.ordinace.cz/clanek/lymfodrenaz-vam-pomuze-zhubnout-odstranit-celulitidu-a-zvysit-imunitu/

V Děčíně bude opět kurz tvůrčího psaní

 Děčín, to je pozoruhodné město, má nenapodobitelnou atmosféru a znám hodně lidí, kteří by ho nevyměnili za žádné jiné místo na světě. Proto jsem vždycky moc ráda, když můžu spolupracovat s nějakou firmou nebo institucí z Děčína.

Od letošního ledna budu mít radost dvojnásobnou - každý pátek budu v Děčíně, což je moc fajn, a navíc tu budu trávit čas tím, že povedu kurz tvůrčího psaní. Také psaní je něco, co mám hodně ráda.

Takže mě čekají krásné, šťastné pátky. Jestli to máte do Děčína blízko a jste podobně naladění, určitě přijďte, několik volných míst ve skupině ještě je!

https://vzdelavani.dcknihovna.cz/2022-2023/kurzy/6_ostatni-kurzy/139_tvurci-psani

Pochvala vždycky potěší, ale když je od profesionálů, je o to cennější

Přišel mi milý e-mail od Skřivánku - velké společnosti, ve které pracují hodně dobří překladatelé. Měla jsem tu čest udělat pro tyhle profesionály malý kurz (2× 12 lekcí).

Byla to moc příjemná spolupráce, a kromě jiného také o mně napsali ve svém interním newsletteru:

Kurz záludností češtiny pro překladatele, který Skřivánek ve spolupráci s paní Evou Musilovou

uspořádal, se setkal s velkým zájmem – po celou dobu jeho konání nám chodila poděkování a velmi

kladná hodnocení této akce. I zkušení překladatelé a korektoři ocenili možnost oprášit si pokročilejší

znalosti češtiny, popřemýšlet a podiskutovat o problémech, ke kterým při překladu i běžné komunikaci

nejčastěji dochází. Mnozí z nich uvítají podobné akce i v budoucnu.

Paní Musilová měla každou hodinu pečlivě připravenou a strukturovanou, spolupráce s ní byla velmi

příjemná a profesionální a už se těšíme na další kurz.

Mgr. Petra Sendlerová, metodička pro překlady a tlumočení, Skřivánek s.r.o.

Výběr z ohlasů od účastníků kurzu:

- Mnohokrát Vám děkuji, kurz byl inspirativní, ráda se příště zase zúčastním.

- Kurz byl pro mne velice přínosný a moc ráda bych podpořila jeho možné pokračování.

- Velmi Vaší společnosti děkuji za příležitost absolvovat tento kurz – člověk se k vybrušování češtiny

přes nával práce často příliš nedostane, takže je dobré, že byla tato příležitost.

- Vyřiďte prosím poděkování organizátorům a paní Musilové za velmi přínosný kurz.

- Moc děkuji – především za školení, které jsem velmi ocenila, i za možnost vypracovat závěrečný test.

Ještě jednou moc děkuji, hlavně za přehledné uspořádání všech prezentací.

- Děkuji za zprostředkování výborného kurzu.

Nové kolo vzdělávacích kurzů

 Od Nového roku budu mít opět prostor pro online kurzy, ve kterých učím moc ráda.

Nově budu mít konečně kapacitu také na MENTORING PRO AUTORY. To znamená, že autor, který se chce ve svém psaní zlepšit a potřebuje osobní péči, se se mnou může domluvit na sérii setkání. Při nich budeme detailně procházet jeho text(y) a budeme mluvit o jejich kladech a záporech.

Klady vyzdvihnu a pojmenuji - hlavně proto, aby autor mohl danou metodu cíleně používat dál. To je důležité proto, že možná něco udělal "dobře" prostě jen intuitivně (a to je jistě skvělé), ale když si tuto dovednost uvědomí konkrétně, může ji využívat ve větší míře.

Zápory pojmenujeme a rozebereme a najdeme nejvhodnější cestu, jak je odstranit a nahradit něčím zdařilejším. A opět: Když si tuto záležitost konkrétně pojmenujeme a autor pochopí, proč není dobré napsat věc právě tím způsobem, může se v budoucnu nedobrému zvyku vyhnout, a jeho texty se dostanou na vyšší úroveň.

Mentoring se zaměřuje na všechny stránky vytvořeného textu, tedy na práci s informacemi, na výběr jazykových prostředků, na strukturu textu z hlediska zvoleného literárního či žurnalistického žánru, na gramatiku, syntaxi, grafickou stránku věci a možná ještě něco dalšího, co bude daný text a jeho autor potřebovat.

Největší zájem byl na konci roku 2022 o kurz Redaktor-junior, to znamená o základy redaktorské činnosti. Bude tedy první na řadě - začneme hned první týden, konkrétně ve středu 4. 1. 2023.

Na jaře bych ráda zopakovala také ověřený (a oblíbený) kurz pro lektory, kteří chtějí začít učit cizince češtinu:

Ceny pro rok 2023 jsou mírně pohyblivé, záleží na tom, zda chcete individuální, nebo skupinový kurz.

Pevně daná je sazba za individuální kurz tvůrčího psaní a také za mentoring, pro letošní rok činí 780 korun za lekci.

Radujte se se mnou, bude další knížka!

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/82472159/jak-na-tvurci-psani/?_gl=1*1pk0i58*_up*MQ..&gclid=CjwKCAjw9NeXBhAMEiwAbaY4ll47BsFMt8JNGN0RT64QM6YwB7TOthI0Q2aN8vBBNXrafb3hDzdbjRoCg58QAvD_BwE

A ano, jistě, ukázka:

21. lekce

Jednotlivosti, které mohou potrápit 2

Co se v této lekci naučíte

·       Důkladně zvážit záměr napsat text v „historizujícím“ duchu.

·       Správně používat přivlastňovací přídavná jména a alternativy.

·       Vyhýbat se souřadnému spojování členů, které takto spojit nelze.

·       Uplatňovat dvě chytré zásady, které nenajdete v žádné odborné knize.

 

Pokračujme ve výčtu jednotlivých zásad, které někdy můžete při své tvorbě potřebovat.

1.     Málo používaný zastaralý výraz

Občas je nutné pro specifické druhy textů použít zastaralejší výraz, který ovšem také podléhá jistým gramatickým pravidlům – těm dobovým. Změnou v jediném slově jste pak nuceni udělat další změny u okolních slov. Například věta Mluvil, přičemž stál se nedá převést do rozkazovacího způsobu jednoduše tím, že napíšete Mluvte, přičemž stůjte. Aby byla věta správná, musí mít tvar Mluvte a přitom stůjte.

Také přechodníkové vazby i další starší jevy podléhají jiným než dnešním pravopisným zásadám, a je tedy nutné zjistit, jak se s nimi má správně zacházet. Kde to budete zjišťovat? Užitečná bude Trávníčkova Mluvnice česká nebo dobové učebnice. Nevíte-li si rady, zeptejte se v knihovně (osobně nebo na ptejteseknihovny@nkp.cz).

V běžných textech však pravděpodobně vystačíte s tímto: naučíte se, jak se který přechodník tvoří, a uplatníte jednu jednoduchou zásadu – delší celek se odděluje čárkou jako věta, jednoslovný se neodděluje.

Zdaleka nejlepší ovšem přece jen bude, když budete psát soudobou češtinou, tedy bez těchto archaismů.

2.     Přivlastňování

Pod vlivem cizích jazyků, zejména angličtiny, někdy trochu pozapomeneme, že v češtině máme pro přivlastňování speciální slova a tvary slov. Místo pravopisných teorií a pouček zde stačí jen připomenout věc, kterou dávno znáte, totiž že například gypsophilla s drobnými bílými kvítky se lidově nejmenuje závoj nevěsty, ale nevěstin závoj nebo že slavný neobutý kopytník není kobyla kováře, ale kovářova kobyla…

Tato notoricky známá, ustálená slovní spojení byste určitě nenapsali špatně. Dejte však pozor v běžném textu – větami typu Byla tam i Ivany dcera se to dnes v různých zveřejněných textech jen hemží. (Neshodný přívlastek je samozřejmě možné použít, ovšem potom je důležité, aby stál v postpozici, a musíme ho také patřičně upravit, tedy rozvít ho – Byla tam dcera Ivany Novákové; Byla tam dcera krásné Ivany atd.)

 

V cimrmanovském filmu Nejistá sezóna je scéna, ve které Jaroslav Vozáb kolegům čte kritický dopis adresovaný rozhlasu. Dopis se točí kolem „jazykových ignorantů“, kteří nepoužívají české přivlastňování. Končí slovy:

„Až půjdu přes most Karla do divadla Národa na Stěnu čerta, uznám, že

jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“ 

1.     Alternativy

Pro větší pestrost textu je dobré snažit se o používání alternativ. Například takový příkaz – kolika způsoby ten se dá utvořit! Zde je návrh: osm způsobů, jak se domáhat třeba ticha: Mlč! Mlčíš! Mlčet! Mlčet budeš! Budeš mlčet! Budeš mlčet?! Zmlkni! Zmlkneš?!

Podobně bohaté výrazové prostředky najdete i jinde. Skvělou inspirací může při tom být Český slovník věcný synonymický, o němž jsme se zmínili v 15. lekci.

2.     Souřadné spojení větných členů

 Spojujeme-li souřadně několik větných členů, musíme dát pozor, aby měly stejné mluvnické „parametry“. Stejná zásada pak platí i pro vedlejší věty.

Příklady:

Větu Snažit se je důležitější než výkon jistě opravíte – buď na Snaha je důležitější než výkon, nebo na Snažit se je důležitější než podávat výkony.

Podobně je nutné upravit formu ve slovním spojení na konci ledna nebo začátkem února, tam sjednotíme na koncem-začátkem nebo na konci-na začátku.

Lidé moudří a s porozuměním se změní buď na Lidé moudří a rozumějící, nebo na Lidé, kteří jsou moudří a mají porozumění, nebo popřípadě ještě na Lidé moudří a mající porozumění.

Nelze ani napsat Počínaje dneškem... až po středu.

Je třeba zvolit jednu „kompletní“ variantu:

Počínaje dneškem a konče středou

Dneškem počínaje a středou konče

Ode dneška po středu

 

3.     Zásada pětkrát a dost

 Tato zásada je stoprocentně osvědčená v dlouhých větných celcích – velí nám postavit vedle sebe nanejvýš pět nedějových slov. Má-li být text živý, musíme používat co nejméně nedějových slov. Mezi takzvaná nedějová slova patří „jména“ (podstatná, přídavná, zájmena), příslovce, částice a podobně a také slovesa v nedějovém tvaru, tedy v infinitivu nebo v příčestí trpném. Jestliže těchto nedějových slov použijete v nepřerušené řadě více než pět, bude váš text přinejmenším těžko pochopitelný, ale může se také dost dobře stát, že bude nepříjemně nepřehledný, či dokonce úplně nesrozumitelný. (Samozřejmě, o několikanásobném větném členu tato zásada neplatí.) Pokud právě takovou problematickou větu máte před sebou a nevíte si s ní rady, zkuste tento univerzální postup: infinitivy převeďte do dějového tvaru a podstatná jména slovesná nahraďte všude, kde se to udělat dá. Je také možné větu rozdělit na dvě kratší a živější věty. Dále můžete oddělit sloveso od jeho zvratné částice se. Nebo oddělte sponové sloveso od slovesa připojovaného a umístěte je v textu na vhodnější místo. To celek dostatečně oživí a rozčlení.

Prohlédněte si jeden stručný příklad takového oživení:

Každý Čech je podle nedávno zveřejněných propočtů Asociace českých cestovních kanceláří letos v průměru ochotný utratit za léto něco přes čtrnáct tisíc korun.

Pozměněná věta může pak vypadat například takto:

Asociace českých cestovních kanceláří nedávno zveřejnila propočty, ze kterých vyplývá, že letos během léta bude každý Čech ochotný utratit v průměru něco přes 14 000 korun. 

 

4.     Zásada „svůj k svému“

 Tuto zásadu byste v klasických učebnicích hledali marně, a přitom je tak praktická! Pomůže vám v případě, že jste napsali delší větu, která obsahuje všechno, co obsahovat má, ale vám se tak nějak nelíbí. Občas se to stane. Tu větu potřebujete, žádnou výraznou chybu na ní nevidíte, ale prostě je divná. Pak někdy stačí si v duchu určit skladební dvojice (tedy co k čemu patří, co se s čím pojí).

Porušení uvedené zásady „svůj k svému“ vidíme často u nevhodných vsuvek. V češtině se předložka pevně drží slova, k němuž náleží. Jediné, co ji může od „jejího“ slova bez problému oddělit, je shodný přívlastek či doplněk, a to holý nebo minimálně rozvitý.

Je tudíž správné napsat na starých kukačkách. Může být i na hodně starých kukačkách. Ale na 200 let starých kukačkách už správné není, pak je třeba změnit slovosled na: na kukačkách starých 200 let nebo napsat na dvousetletých kukačkách.

Jiný příklad:

Věřím, že svým dílem přispěje k poznání naší země, jejích obyvatel, její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin i tento článek.

Věta je sice z formálního hlediska bezchybná, ovšem není dokonale přehledná. Obsahuje řetězec nedějových slov, ale hlavně – podmět a přísudek jsou odděleny nepřiměřeně dlouhou vsuvkou (v podobě několikanásobného předmětu).

Lepší tedy bude napsat například:

Věřím, že i tento článek svým dílem přispěje k poznání naší země, jejích obyvatel, její kultury, jejího přírodního bohatství a dějin.

Dá se říci, že téměř nikdy není vhodné oddělovat vsuvkou základní skladební dvojici. A také u dalších skladebních dvojic je dobré každou vsuvku důkladně zvážit. V mluvené řeči vsuvky přirozeně používáme, ovšem v psaném textu tytéž vsuvky vyznějí jinak.

Jednoznačně hezčí i správnější je tedy psát jednodušeji.

 (Můžete tipovat: je věta „Pochutnal jsem si na jimi narychlo připraveném jídle“ formulována správně? NE, není. Nepochutnal si na jimi. Pochutnal si na jídle, které mu narychlo připravili.)

Příklady: 

• Vrtáme díry do vámi nakreslených bodů.

Správná formulace zní Vrtáme díry do bodů, které jste nám nakreslili.

• Jeho do stromů zarostlé zdi dnes, pár let po odchodu jeho obyvatel, vypadají jako nějaké do džungle zarostlé mayské město.

Lépe: Dnes, pár let po odchodu jeho obyvatel, jsou jeho zdi zcela zarostlé stromy a připomínají starobylé mayské město zarostlé džunglí.

• Nepěkná věta Pepík dobře neslyšel, tak se zeptal, kde kdo se pustil do plněných paprik mletým masem potřebuje úprav více:

Na začátku vedlejší věty předmětné jsou použita slova kde a kdo, která se pojí s vyjádřením se pustil. A se slovesným tvarem se pustil se dále pojí spojení do paprik.

Máte-li tedy větu upravit tak, aby vedle sebe stály ty větné členy, které k sobě patří, využijte nejprve toho, že zvratnou částici se je možné oddělit od slovesa, a budete mít opravenou jednu část věty: kde se kdo pustil do paprik. Pak napíšete buď do plněných paprik, nebo do paprik plněných mletým masem. Tuto úpravu vám velí hned tři pravidla: 1. pravidlo o postavení přívlastku shodného prostého a přívlastku shodného neshodně rozvitého, 2. pravidlo „svůj k svému“ (spojení papriky – plněné a plněné – mletým masem) a 3. jazykový cit a zdravý rozum.

Podobně také:

• vytesaný reliéf ve skále má správně znít reliéf vytesaný ve skále;

• odolná obuv proti vodě má mít pořadí slov obuv odolná proti vodě atd. 

 

Z této lekce si máte zapamatovat:

 -  Při použití zastaralých výrazů je třeba respektovat styl celého textu. Také je nutné znát související dobové jazykové zásady. Ve většině případů je ovšem nejlepší psát současnou, živou češtinou i v situaci, kdy jste děj situovali do historie.

-  Čeština preferuje přivlastňování speciálními přídavnými jmény.

-  Používáme-li určitou frazeologizovanou vazbu, měli bychom ji napsat správně, jinak působí neuměle až trapně.

-  Má-li text dobře plynout, musíme se vyhnout dlouhé řadě „nedějových“ slov.

- Není pravda, že slovosled je v češtině věc naprosto volná. Kvalitní text respektuje syntaktické zásady. Praktickou pomůckou pro přestylizování „kulhavého“ textu je zásada „svůj k svému“.

Váš úkol: ... 

Akce, s jejíž propagací jsem si opravdu vyhrála - a výsledek stál za to.

Dlouhý seznam kontaktů, rychlý plán propagačních prací, hodiny strávené psaním, telefonováním a mailováním, ale vše v báječné atmosféře, celá agentura se moc těšila. Klaplo to bezchybně a dodneška patří majáčky k mým nejoblíbenějším tématům.

Nejdříve se samozřejmě dostalo "ven" tiskové oznámení. A pak následoval obvyklý kolotoč...

Ve středu 19. 9. 2018 bude v Teplicích zprovozněn první zvukový orientační majáček. Stane se při Dni otevřených dveří a finanční gramotnosti v Sociální agentuře, o. p. s., Školní 349/2.

Co je zvukový majáček

Jedná se o orientační pomůcku, která je instalována na některém z klíčových bodů ve městě. Pomáhá slabozrakým a nevidomým lidem v orientaci a poskytuje jim určité potřebné informace.

Majáček nevysílá stále, a proto ho člověk se zdravým zrakem většinou vůbec nezaregistruje. Hlášení orientačního majáčku spustí sama nevidomá osoba pomocí speciálního zařízení, které má instalované v rukojeti bílé hole.

V České republice jsou zvukové orientační majáčky instalovány už v několika městech.

Teplické majáčky

Projekt Teplické majáčky vznikl loňského roku. Své síly a odbornost tu spojilo několik organizací: Sociální agentura jako iniciátor projektu, AGC Automotive Czech jako výhradní donátor a společnost Tyfloservis jako odborný partner.

Společně vytvořili plán postupné instalace sítě majáčků, vytipovali místa, kde jsou orientační majáčky nejpotřebnější, a vyjednali vše s kompetentními úřady. Zároveň provedli průzkum trhu s majáčky, aby vybrali ten typ zařízení, který je pro dlouhodobé využití ve městě nejvhodnější.

Teď je přípravná fáze projektu Teplické majáčky hotova. Ve středu 19. 9. 2018 bude první ze sítě teplických majáčků uveden do pilotního provozu. Slavnostní „první hlášení“ se uskuteční v rámci Dne otevřených dveří a finanční gramotnosti v Sociální agentuře.

Den otevřených dveří a finanční gramotnosti

Zájemci z řad veřejnosti i médií se 19. září budou moci seznámit s budoucností projektu Teplické majáčky i se službami Sociální agentury. Mezi ty patří mimo jiné finanční poradenství (zaměřené zejména na dluhy, exekuce a insolvenci) a zprostředkování práce pro zdravotně postižené občany.

Den otevřených dveří a finanční gramotnosti začne v 9 hodin slavnostním zprovozněním instalovaného zvukového majáčku. Potom je na programu prohlídka prostor organizace a krátká prezentace s diskusí, při níž bude dán prostor pro dotazy návštěvníků.

Na odpoledne je připraven speciální proslov předního právníka na téma Dluhy, opět s možností dotazů.

Zakončení Dne otevřených dveří se plánuje na 15 hodin.

🔺🔺🔺

A jeden z výsledků:

Reportáž, kterou jsme spolu točili v Teplicích, běžela ve zpravodajství ČT24 v neděli 14. 10. 2018, poprvé zhruba ve 14:40.

Najdete ji tady: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/podle-data-vysilani

Ještě jednou Vám i kolegům moc děkuji za pomoc a ochotu J

Rádi jsme vás poznali J

Na další se těší Renata Myslíková

Ing. Mgr. Renata Myslíková

redaktorka, redakce zpravodajství

Jiráskova 5338, 430 03 Chomutov

tel.:    +420261134836

GSM.: +420730800882