středa 29. ledna 2020

Vinci: Jedna z nejpůvabnějších pohádek, co znám

Ta knížka je neskutečně povedená, jak textově, tak graficky. A já měla tu čest ji překládat, navíc ve spolupráci se super týmem. Na to se nezapomíná...


Tak třeba tohle:

Šplhal na horu už několik dní. Síly ho ponenáhlu opouštěly, tlapky se čím dál tím častěji musely chytat holých kamenů, a samou únavou už štěně nevědělo, na kterou stranu se dát. Bylo chladněji a chladněji
V dálce se páslo stádo jaků. Vinci se k nim rozběhl a jednoho po druhém se ptal, kudy vede cesta do Indie, ale necitelní jaci jen bučeli, potřásali hlavami, zlobili se, až funěli, a nakonec se k němu otočili zády.
"Promiňte prosím, chtěl jsem jen, aby mi někdo ukázal cestu Zabloudil jsem," kňučel žalostně pejsek a po tlamičce se mu koulely slzy.
Nejmladší jak jménem Dašo se k němu otočil. Zastyděl se za své příbuzné, kteří se ke štěněti zachovali tak nevrle, a s frknutím naznačil, že se rozhodl Vincimu pomoct.
"Donesu tě, kam potřebuješ. Vyskoč mi na záda. A kdyby ti bylo zima, zachumlej se mi do srsti."
"Juj! Výborně-převýborně!" hopsal Vinci a samou radostí olizoval jakovi chlupatou bradu.
Vysoko v horách řádila metelice a fičel vichr. Cestovatelé se ztěžka prodírali sněhovými závějemi, ale jak Dašo byl plný síly a úporně se probíjel vpřed.

Jednou v noci uviděli na hoře sedět mudrce – sněžného levharta jménem Guru. Bylo to podivné jméno, ale tak se představil.
"Kuzuzambo!" pozdravil obyvatel hor tak, jak je to v Bhútánu zvykem. "Kam míří vaše cesta a co pohledáváte v Království draka?"
"Jsem na cestě kolem světa. Toužil jsem vidět hory, ale netušil jsem, že je tak těžké v nich putovat. Při výstupu jsem pak zabloudil. Naštěstí mi Dašo nabídl, že mě doprovodí."
"Baže, v horách to není snadné – krutý vítr tě ve chvilce může svát z cesty," pravil Guru.
"Zrovna včera jeden mladý obláček zabloudil mezi hory a doteď nemůže najít správnou cestu. Starci-oblaky si pluli dál a jen se mladému smáli. Sedím tu a hlídám toho mladíka, protože by se tu mohl objevit horský drak, a ten by ho spolkl.
"Opravdový drak?!" vykřikli oba cestovatelé najednou. "Je strašlivý? А mohl by spolknout i nás?"


Anebo:

A tak se Vinci uvelebil ve své loďce, vytáhl z ruksáčku sešitek a začal popisovat své putování.


"Jak je dobře, že jsou na světě takoví zachránci jako Ali, kteří si dělají starost o to, jestli v poušti není nějaký zbloudilý nebo vysílený cestovatel! Nebo takoví pečliví starostové jako kondor Pablo. Je příjemné vědět, že koala Napu našla kamarádku a už se nebude cítit osaměle. А kdyby se velrybí rodina znovu ocitla v nouzi, všichni zase přiběhnou na pomoc.
Moc bych ještě chtěl vidět veselou slonici Bali a rošťandu Pepinu. A jak se mi dobře jelo na zádech želvy Teodory nebo jaka Dašo, jak jsme se klouzali po ohromných balvanech a běhali po písečném břehu s malou klokanicí Pukapukou! Ale stejně měl pravdu Pablo – úplně nejlíp je doma.
Аch jé, jak bych teď chtěl obejmout maminku a tatínka," vzdychl si teskně Vinci a pokračoval v psaní do svého sešitku.
Моře bylo klidné, ve dne trpělivého poutníka provázelo sluníčko a v noci –
po moři byla rozsypána spousta hvězdiček a ty se houpaly na vlnách společně s Vinciho loďkou, aby mu cesta lépe uběhla.

Brigita Jovaišiene, Daniel Howart - Štěňátko Vinci na cestě kolem světa, česky vydal Slovart-Print Bratislava.

Žádné komentáře:

Okomentovat