Tak třeba tohle:
Šplhal na horu už několik dní. Síly ho ponenáhlu opouštěly, tlapky
se čím dál tím častěji musely chytat holých kamenů, a samou únavou už štěně
nevědělo, na kterou stranu se dát. Bylo chladněji a chladněji…
V dálce se páslo stádo jaků. Vinci se k nim rozběhl a jednoho po
druhém se ptal, kudy vede cesta do Indie, ale necitelní jaci jen bučeli,
potřásali hlavami, zlobili se, až funěli, a nakonec se k němu
otočili zády.
"Promiňte prosím, chtěl jsem jen, aby mi někdo ukázal cestu…
Zabloudil jsem," kňučel žalostně pejsek a po tlamičce se mu koulely slzy.
Nejmladší jak jménem Dašo se k němu otočil. Zastyděl se za své
příbuzné, kteří se ke štěněti zachovali tak nevrle, a s frknutím naznačil, že
se rozhodl Vincimu pomoct.
"Donesu tě, kam potřebuješ. Vyskoč mi na záda. A kdyby ti
bylo zima, zachumlej se mi do srsti."
"Juj! Výborně-převýborně!" hopsal Vinci a samou radostí
olizoval jakovi chlupatou bradu.
Vysoko v horách řádila metelice a fičel vichr. Cestovatelé se
ztěžka prodírali sněhovými závějemi, ale jak Dašo byl plný síly a úporně se
probíjel vpřed.
Jednou v noci uviděli na hoře sedět mudrce – sněžného levharta
jménem Guru. Bylo to podivné jméno, ale tak se představil.
"Kuzuzambo!" pozdravil obyvatel hor tak, jak je to v
Bhútánu zvykem. "Kam míří vaše cesta a co pohledáváte v Království
draka?"
"Jsem na cestě kolem světa. Toužil jsem vidět hory, ale
netušil jsem, že je tak těžké v nich putovat. Při výstupu jsem pak zabloudil.
Naštěstí mi Dašo nabídl, že mě doprovodí."
"Baže, v horách to není snadné – krutý vítr tě ve chvilce
může svát z cesty," pravil Guru.
"Zrovna včera jeden mladý obláček zabloudil mezi hory a doteď
nemůže najít správnou cestu. Starci-oblaky si pluli dál a jen se mladému smáli.
Sedím tu a hlídám toho mladíka, protože by se tu mohl objevit horský drak, a
ten by ho spolkl.
"Opravdový drak?!" vykřikli oba cestovatelé najednou.
"Je strašlivý? А mohl by spolknout i nás?"
Anebo:
A tak se Vinci uvelebil ve své loďce, vytáhl z ruksáčku sešitek a
začal popisovat své putování.
"Jak je dobře, že jsou na světě takoví zachránci jako Ali,
kteří si dělají starost o to, jestli v poušti není nějaký zbloudilý nebo
vysílený cestovatel! Nebo takoví pečliví starostové jako kondor Pablo. Je
příjemné vědět, že koala Napu našla kamarádku a už se nebude cítit osaměle. А kdyby se velrybí rodina znovu ocitla v nouzi, všichni zase přiběhnou na pomoc.
Moc bych ještě chtěl vidět veselou slonici Bali a rošťandu Pepinu. A jak se mi
dobře jelo na zádech želvy Teodory nebo jaka Dašo, jak jsme se klouzali po
ohromných balvanech a běhali po písečném břehu s malou klokanicí Pukapukou! Ale
stejně měl pravdu Pablo – úplně nejlíp je doma.
Аch jé, jak bych teď chtěl
obejmout maminku a tatínka," vzdychl si teskně Vinci a pokračoval v psaní do svého sešitku.
Моře bylo klidné, ve dne trpělivého poutníka provázelo sluníčko a
v noci –
po moři byla rozsypána spousta hvězdiček a ty se houpaly na
vlnách společně s Vinciho loďkou, aby mu cesta lépe uběhla.
Brigita Jovaišiene, Daniel Howart - Štěňátko Vinci na cestě kolem světa, česky vydal Slovart-Print Bratislava.
