ZÁMEK VELKÉ BŘEZNO
Kdo
již někdy Velké Březno navštívil, ten při vyslovení jeho
názvu možná zavzpomíná na nešťastnou princeznu Antoinettu a
její tragickou lásku. Někomu jinému se zase vybaví velebné
ticho a klid zdejšího starého parku. A ještě dalšího pro změnu
náhle přepadne veliká chuť na okoštování některého ze
špičkových vín, která se prezentují na zdejších tradičních
vinných trzích.
Do
Velkého Března se opravdu můžete vydat hned za několika různými
příjemnými cíli, je to zámek mnoha zajímavostí a také různých
nej-: Je to jeden z nejmladších, nejmenších, ale zároveň
i nejkrásnějších zámků v České republice. O dalších
nej- se můžete dozvědět, když ho osobně navštívíte.
Malý zámek velkého muže
Stručně
se dá říci, že vlastně vše, co je v dějinách Velkého
Března podstatné, se váže k výjimečné osobnosti českých
dějin, hraběti Karlu Chotkovi, jehož neuvěřitelná osobnost je v
těchto dnech znovu "objevována". Než přišel bydlet
sem, po většinu života se pohyboval v nejvyšších
politických kruzích. Po letech plných cestování, práce, změn a
zvratů se k stáru rozhodl trávit čas s rodinou v prostředí
plném klidu, harmonie a krásy. Zakoupil tedy
velkobřezenské panství v půvabné krajině Českého
středohoří blízko řeky Labe.
Ve
Velkém Březně si pořídil dům svých snů – celý život
předtím totiž bydlel ve služebních bytech. Pravda, byly
to překrásné, reprezentativní domy a paláce, ale nikdy to
nebylo to pravé: Nebyl to jeho vlastní dům. Proto se hrabě Chotek
rozhodl postavit zdejší zámek. Nechal tedy vyhotovit patřičný
projekt, v září 1842 ho schválil, no a už v květnu
1844 se rodina stěhovala do nového. Dům byl postaven v moderním
empírovém slohu. Vypadal poměrně malý a skromný, ale poskytoval
svým obyvatelům veškerý potřebný komfort. Vnitřní vybavení
domu bylo zčásti zhotoveno na zakázku přesně pro prostory
velkobřezenského zámku, zčásti si rodina přivezla zařízení,
které už vlastnila. A ve všem se zračilo to, co bylo pro hrabata
Chotkovy tak charakteristické: Ne přehnaná honosnost či okázalá
nádhera, nýbrž elegance, funkčnost a vybraná kvalita.
A
jak takový dům podle vkusu pana hraběte vypadal? Sami posuďte, až
do Března přijedete.
Máte zde na výběr tři prohlídkové okruhy: základní
okruh, zkrácený okruh a prohlídku parku.
A
co že při prohlídce vlastně uvidíte?
Pokud
se rozhodnete pro prohlídku zámku, budete možná překvapeni,
kolik místností se v tomto nevelkém domě skrývá a kolik z nich
je pro Vás otevřeno. Průvodce Vás pochopitelně provede historií
zámku, ovšem jen velice, velice stručně. Proč? Odehrálo se tu
tolik strhujících i srdcervoucích příběhů, že podrobné
povídání o nich by zabralo mnoho hodin. I tak se ovšem dozvíte
dost zajímavého. Neméně Vás mohou zaujmout vystavené předměty.
Tedy ‒
vystavené…
Ony ani tak nejsou vystavené, jsou prostě na místě, kde je pan
hrabě a paní hraběnka mívali. A jak už to často bývá, téměř
s každou tou jednotlivostí, každou zdejší maličkostí je opět
spojen nějaký příběh.
Při
prohlídce nejprve navštívíte velký
neboli taneční sál, který je jednou z reprezentativních
prostor zámku. (Zde se odehrávaly různé společenské
a slavnostní události. Sál je vyzdoben ve stylu
francouzského krále Ludvíka XVI.; převládá v něm bílá,
červená a zlatá. Pozornost okamžitě upoutá krásný
mramorový krb s mosaznými klasicizujícími ozdobami a
zrcadlovou stěnou.)
Dále
přijdou plně vybavené salony a další místnosti, například
hudební salon, knihovna, malá jídelna, dámská ložnice,
koupelna, pokoj mladého pána a tak dále a tak dále. Jak to na
správném zámku má být, obklopí Vás spousta krásného a
cenného porcelánu, oku bude lahodit nábytek zdobený vyřezáváním
a vykládáním, okolo huňatých cizokrajných koberců budou
vykukovat krásné původní skládané parkety. Když pozvednete
oči, zjistíte, že z obrazů na stěnách na Vás shlížejí
hrabata Chotkovi, ale také jejich přátelé a příbuzní. Tak se
tu setkáte například se světoznámým skladatelem Ferencem
Lisztem (byli s panem hrabětem přátelé), s císařem Františkem
I., s půvabnou císařovnou Sissi či s postavou Karla IV.
Co
ještě? Orientální nábytek i porcelán, anglická luxusní
kamenina Wedgewood, slavný holandský Delft, mramory, malby na
hedvábí, vzácné černo-zlaté laky, originální křišťálové
lustry… A fotografie. Spousty fotografií. Na papíře, na skle, ve
stereoskopu. A také daguerrotypie, tak vzácné, že jsou označované
jako naprostý unikát. Patří totiž mezi nejstarší dochované
portrétní fotografie na světě.
Už
je to všechno? Ani zdaleka ne. Čeká Vás toho ještě hodně, k
prohlédnutí i k poslouchání.
Nakonec
dojdete nahoru do věže a při pohledu do labského údolí si možná
řeknete, jak pěkný kraj tu kolem je. A když se z té výšky
ještě pokocháte krásou parku, ani se Vám nebude chtít odejet. A
vlastně - proč byste měli hned odjíždět?
Park pro princeznu
Současná
rozloha i podoba parku pocházejí z přelomu 19. a 20. století. Pro
koho se park upravoval? Kdo především z něj měl mít
potěšení? Jedna z obyvatelek zámku ‒
temperamentní, půvabná a milovaná princezna Adelheida.
Aby
park vyhovoval tehdejším požadavkům, bylo třeba, aby to byl park
anglický, tedy přírodně-krajinářský, a aby byl zajímavý a
také patřičně vybavený. Jak a čím? Inu, Adelheida byla mladá,
moderní, sportovně založená žena, a tak kromě klasických
odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl
pro ni v parku vybudován také plavecký bazén a kuželník.
Odpočívadla byste dnes až na jedno hledali marně, ale bazén i
kuželník tu jsou a po zdařilé rekonstrukci jsou opět plně
funkční.
Pokud
jde o stromy, v parku uvidíte jednak převysoké a rozsochaté
místní dřeviny a jednak všelijaké zvláštnosti: Z východních
zemí byl kdysi přivezen například jerlín japonský, zmarličník
japonský a také tři druhy magnolií a liliovník tulipánokvětý
– stromy, jež bývaly součástí čínských palácových zahrad.
Ze severní Ameriky připutovaly jedlovce kanadské a Mertensovy a
ambroň západní. Ze střední Ameriky sem byly dopraveny původní
divoké rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova
obsypány obrovským množstvím sněhobílých květů.
Co
je praktické, v parku najdete na tabuli plán, z něhož
vyčtete, kde která zajímavost roste. Využijte tuto pomůcku,
nechte se nasměrovat. Tak například u plaveckého bazénu si
můžete všimnout stříhanolistého dubu letního – jeho listy
jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to
vypadá, že snad tento strom napadla sarančata nebo jiný žravý
hmyz. Jste romantického založení? Pak se vydejte po horní
cestičce, potkáte buk, jehož každý jeden list je okrášlen
něžným růžovým okraječkem, a o kus níž v louce zas můžete
obdivovat magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od běžných
magnolií nekvete zjara, ale v létě (její listy jsou až půl
metru dlouhé a květy mívají v průměru i přes dvacet
centimetrů).
V
parku samozřejmě nechybí ani květiny. Na jezírku se pohupují
rozrostlé lekníny, v malé francouzské zahradě svými listy
i květy šustí stoleté hortenzie, v trávníku se růžovějí
a fialovějí dřevité pivoňky, v kavárničce na nádvoří
budete obklopeni množstvím fuchsií, oleandrů, brslenů a agáví.
Park
má jednu velkou výhodu: Kdysi ho totiž pan hrabě – sám nadšený
zahradník – navrhoval ve spolupráci se skutečnými odborníky.
Proto všechno v parku působí velmi harmonicky a navíc se tu
člověk potěší, ať přijde v kterémkoli ročním období:
Vždy je na co se podívat, čím se pokochat či k čemu
přivonět. Že je tu krásně na jaře, není asi třeba
vysvětlovat. Zvláště fotograf si tu přijde na své: rododendrony
nejrůznějších barev, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín
a štědřenec, fialový divoký šeřík, bílé a červené
jírovce, mnohokvěté jablůňky a omamně vonící azalky – a tak
bychom ve výčtu rostlinných krasavců mohli pokračovat dál a
dál. V létě park zdobí množství veselých letniček,
muškátů a kvetoucích keřů a keříků, a na podzim? Kdo sem
zajde na podzim, toho uvítá hotový karneval: Mnoho druhů javorů
hýří spoustou barev od žluté přes zářivě oranžovou a
červenou až po karmínovou a fialovou; přidají se sladce žluté
lípy, oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to je ještě
vkusně doplněno množstvím barevných plodů různých tvarů a
velikostí…
Krása všude kolem
Že
to určitě je krása? Ano, je. V parku i v zámku. Krása, pohoda,
klid. Navštivte Velké Březno, nejprve třeba na webových
stránkách (www.zamek-vbrezno.cz) a potom naživo. Stojí to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat