Jeden střípek z kurzu pro pisálky

Ve svých kurzech se setkávám s nesmírně zajímavými lidmi. Teď zrovna se scházíme s Janou, která absolvuje kurz "Korektorské minimum". A je to zase stejná situace, jakou jsem už zažila hodněkrát: Jana se přihlásila do kurzu, ačkoli je jazykově velmi dobře vybavená, fakt nadprůměrná. Takže to s ní není učení všeho od začátku, spíš jen v několika málo lekcích doladíme některé specialitky.

Stejné to bývá v kurzech tvůrčího psaní − hlásí se mi lidé, kteří psát umí, mají to prostě v krvi. A tak je vedení kurzu činnost veskrze příjemná a obohacující. Jen mě tak občas napadne, proč se spíš nepřihlásí ti druzí − tedy lidé, kteří sice mají čtenářům co říci, ale psát prostě neumějí.

Dnes přidám ukázku z jedné lekce TP. Kdo ví, třeba někoho profesně obohatí, posune.

16. lekce

PROBÍRANÁ LÁTKA:

Třetí tři nešvary, jimž je třeba se vyhýbat

Pseudovědeckost

Není možné vymyslet krásnější příklad, než je ten cimrmanovský. Tedy konkrétně úvod pojednání o výpravě do Liptákova, rozbor toho, že „jeli dvěma auty a po cestě brali benzín“. Kdo to nezná, měl by si to zcela jistě poslechnout – to už patří řekněme k povinné výbavě každého českého literáta. Je to vtipné, názorné, lidé se tomu srdečně smějí – a přesto se s podobnými "klenoty" setkáváme i u mladých lidí…

Léčba:

Nejste-li vědec, nesnažte se tak vystupovat; nemáte-li lékařský diplom, netvařte se, jako byste ho měli; není-li prostě nějaká profese vaší doménou, nesnažte se čtenáři namluvit opak. Je lepší - a pro obě strany příjemnější -, když vystupujete jako ten, kým opravdu jste: jako zdatný autor (redaktor, spisovatel), který si o daném tématu dokázal opatřit hodnotné informace a který věci dobře rozumí jakožto „důkladně poučený laik“. Budete-li si hrát na odborníka v oboru, v němž nejste takříkajíc doma, stejně se na to přijde. Většinou se totiž zrodí nepovedenec - podvůdek je zkrátka poznat. A pokud jste si tím nějakou prestiž odborníka přece jen vydobyli, nebude nijak veliká ani trvalá.

Prostě nestojí to za to. Čtenáři vás nepotřebují mít otitulované, oni vás v pohodě budou mít rádi jako pisatele – když budete dobře a poutavě psát a když s nimi budete jednat na rovinu.

  Pseudobásnickost

Kdo je duší básník, tomu můžeme my, obyčejní smrtelníci, jen závidět. Básník vidí věci, které nám jsou skryty, krásně ho rozechvěje to, co pro ostatní vypadá všedně a obyčejně, básník žije a prožívá s intenzitou, která je pro nás těžko pochopitelná, jemu v srdci znějí zlaté harfy, a když ho potká žal, je to tíha téměř neunesitelná…

Léčba:

Skutečný básník vidí a slyší, co my ne, a neslyší a nevidí, co my ano. Pokud vám toto nejde samo, pokud to z vás přímo netryská, nijak se do básnění nenuťte. Spokojte se s klidnou rolí dobrého (popřípadě vynikajícího) prozaika. Některé věci se prostě nadřít a nacvičit nedají, a vždycky je lepší poctivý originál než nafouklé falsum.

Křížení stylů

Legenda vypráví, že kdo se poklad hledat vydá, tomu skřítkové do kapes bludné koření nasypou a již nikdy cestu z labyrintu ven nenajde. Proto bychom i my na pozoru měli být a držet se vyznačených stezek.

Zpočátku se zdá, že text psal člověk pokročilého věku: tento slovosled je přinejmenším předválečný. V závěru se však autor prozradí – „držet se vyznačených stezek“ už je současné a navíc strohé nařízení oficiálního ochránce přírody. Můžeme přidat dalších pár vět z téhož článku, v němž se prolíná hned několik různých stylů psaní. V citované ukázce jsme viděli pseudohistoričnost a úřední strohost. V odstavci věnovaném přírodě najdeme vědecké formulace „flóra je poměrně chudá, převažující druhy jsou vřes obecný, metlička křivolaká, hasivka orličí aj. Území je porostlé lesy s zastoupením borovice lesní a břízy bělokoré.“ Přidejme ještě úvod článku, který je pěkně živě povídavý, a statisticko-lákavá vyjádření jako z katalogu cestovní kanceláře, a máme tu směsici nejméně pěti slohů. U tohoto článku je to opravdu škoda, protože jinak je celkem zdařilý a plný pěkných informací.

Tato vada je záležitost čistě technická a lze ji odstranit „snadno a rychle“. Jedná se o to, že v otázce slohového stylu je třeba držet sebe sama takříkajíc na uzdě. Když začnete psát normální civilní češtinou a pak přejdete do češtiny téměř archaické, když sportovně zaměřený článek vybavíte závěrem, v němž hloubáte nad smyslem života, nebo prostřídáte familiární tón a stroze spisovný jazyk či vyprodukujete nějaké podobné nesourodosti, nedosáhnete kýženého obohacení a ozvláštnění textu, ale naopak mu ublížíte.

Něco podobného bývá občas vidět, když neškolený grafik-amatér vytvoří v počítači svou prvotinu. Ze všech těch krucánků, mašliček, teček, rámečků, odrážek, barev a také typů, řezů a velikostí písma až přechází zrak. Jako by tento „grafik“ chtěl ukázat, co všechno jeho nový program dokáže. Když se vám taková splácaninka nelíbí, nemusíte mu ji samozřejmě hanět a kazit mu radost. Můžete mu to s malou výhradou schválit, například slovy „Proč ne - ale  p o s t u p n ě  prosím!“

Léčba:

„Postupně“ může v případě různých stylů znamenat i to, že některé výstřednosti a roztomilůstky zkrátka nepoužijete. Jen si je poznamenáte do notýsku s nápady a využijete je někdy později – až se to bude opravdu přesně hodit.

Z této lekce si máte zapamatovat:

Vždycky je nejlepší být sám sebou, proto není třeba snažit se v roli autora vystupovat jako někdo jiný. Většinou to totiž textu neprospěje, ael spíš uškodí.

A dále: Méně je někdy více a v jednoduchosti je elegance. Proto je třeba držet se při psaní jednoho stylu.

UPOZORNĚNÍ: Použité materiály jsou mimo jiné převzaty z publikace vydavatelství Computer Media, s. r. o. „Kurz tvůrčího psaní“ a jsou chráněny podle autorského zákona. Žádná část textu nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez písemného svolení vydavatele.

Pro F a S píšu opravdu ráda

https://www.facebook.com/eva.musilova.39/posts/592895707565988

https://www.facebook.com/faktaasvedectvi/posts/524824487672841:0

Čas na knížku

Tak snad už na ni bude čas. Na knížku. Ne na čtení hotové knížky, ale na dopsání a vydání knížky nové. Bude se týkat profesionální komunikace, protože ta je beze sporu důležitou součástí pracovních aktivit.

Na prvním místě se knížka zaměří na komunikaci písemnou. Budeme se věnovat tomu, co by pracovní písemnosti měly obsahovat (a co by obsahovat neměly), mají-li být úspěšné, a jak to vše sestavit, jak to podat.

Je ale možné, že se svými obchodními partnery jednáte spíše po telefonu nebo osobně, a i o těchto oborech můžete získat několik užitečných tipů pro zlepšení, abyste působili ještě více profesionálně a příjemně. 

A proč pro vás takovou knihu s kolegy připravujeme? Na trhu už přece existuje celá řada učebnic a kurzů zaměřených na komunikační techniky, rétoriku, prezentaci a sebeprezentaci, manipulační techniky, asertivitu a sebeprosazení a tak dál a tak dál. Jsou obsáhlé, rozebírají jednotlivá témata do detailů… Tak proč?

My totiž dobře víme, že naši čtenáři jsou hodně aktivní lidé, a proto mají pořádně nabitý každodenní program.

Z tohoto důvodu nepřicházíme s detailním rozborem celé problematiky. Místo toho nabízíme praktické shrnutí. Snažili jsme se vybrat skutečně ta nejdůležitější, univerzálně platná pravidla. Ta by měla posloužit jako základ, na kterém můžete později sami dál stavět.

Příručka vychází z úspěšného seriálu o obchodní komunikaci, který jste mohli číst v roce 2012 na profesně-zájmovém serveru Managerka.cz. Částečně také využívá jako inspiraci tituly vydavatelství ComputerMedia Kurz tvůrčího psaní I a II a dále pracuje s informacemi z různých odborných seminářů a školení.

Těšíme se, že naše milá příručka svým dílkem přispěje k rozvoji vaší profesní komunikace a kariéry a k rozmachu vašeho byznysu.

A něco lázeňského...

               Na srdce jsou Poděbrady, to nás naučila Vesnička středisková, ale na co "jsou" ostatní lázně?

Lázně? Srdce mám v pořádku, na operaci jsem nebyl, dýchá mi to dobře. Tak co bych dělal v lázních?!

Možná máte podobný postoj i vy. Pokud ano, je právě teď čas na změnu ‒ tedy na změnu názoru. Lázně totiž zdaleka nejsou zaměřené jen na zmíněné choroby. Česká republika je velice bohatá na léčivé zdroje: minerální vody s obsahem různých léčivých látek, přírodní léčivý plyn, peloidy (rašelina, slatina) a zdravé  klima.

                   Lepší život pro nemocné

Obecně se dá říci, že lázně pomáhají zlepšovat kvalitu života pacientů. Ať už tím, že urychlí plné uzdravení, nebo tím, že u chronických a mnohdy nevyléčitelných poruch přispívají ke zmírnění projevů nemoci. Děti se v lázních léčí nejčastěji s respiračními a kožními poruchami, u dospělých pacientů převažují nemoci pohybového aparátu.

A když budeme konkrétní? S osteoporózou či různými druhy artritidy vám pomohou v Darkově, ve Slatinicích, v Kundraticích i jinde.

Pokud jde o kožní nemoci, v Priessnitzových lázních Jeseník se zaměřují na atopický ekzém a na dermorespirační syndromy, v dalších osmero lázních pak najdete pomoc v jiných případech kožního onemocnění.

Duševní poruchy a poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí léčí například lázně Jeseník nebo lázně Lednice.

Máte-li nějaké dlouhodobé zdravotní potíže, informujte se u svého lékaře ‒ a třeba zjistíte, že skutečně je možné váš stav výrazně zlepšit pobytem ve specializovaných lázních.

                   Načerpejte nové síly

Když se do lázní vypravíte, potkáte tam i poměrně dost mladších a zdravých lidí. Ti do lázní jezdí především čerpat nové síly, zejména v rámci krátkodobých wellness a beauty pobytů. Lázně Teplice, Bohdaneč, Karlovy Vary a další jim nabízejí například antistresové a regenerační zábaly, jako třeba zábal v banánovníkových listech anebo čokoládový rituál, nebo celý "Detoxikační týden" – očistu těla a duše, se speciálním zaměřením pro dámy na beauty a pro pány na celkovou energizaci.

Další klienti si oblíbili "manažerské programy", jejichž cílem je zlepšit duševní i tělesnou pohodu bez zásadního přerušení obvyklého pracovního režimu. Samozřejmostí je tedy i možnost zůstat v kontaktu s firmou díky WiFi připojení.

A jak je to s financováním léčby? Zatím stále platí, že pro konkrétní indikace se do lázní jezdí takzvaně "na křížek", kdy pobyt a procedury hradí pojišťovna. Neustále ovšem stoupá počet lidí, kteří si lázně hradí ze svého ‒ protože si vyzkoušeli, že takováto investice do vlastního zdraví je nanejvýš příjemná a opravdu se vyplatí.

A tak odpověď na úvodní otázku by mohla znít ‒ ostatní lázně jsou "na všechno možné", a můžete je využít i Vy!

---

Můj příspěvek na blog, který radí absolventům a studentům

Komunikace jako základ úspěchu

Tak, to byste měli. Školu jste úspěšně dokončili, vědomostmi a energií jen sršíte, a teď by to chtělo tu skvělou práci, kde tohle všechno zúročíte a kde začne vaše fajn kariéra.

Dobrých pracovních míst je obecně málo, ale na druhou stranu, nějaká přece jen jsou, a nejedna firma se zajímá právě o čerstvé absolventy ‒ ať už proto, že „na ně jsou dotace“, nebo proto, že vychovat si takového juniora podle vlastních firemních standardů je většinou snazší než převychovávat hotového seniora.

Proč zrovna on?!

Nějaký zájem tedy o absolventy je, ne že ne. Jenže ‒ absolventů je tradičně víc než těch žádaných pracovních pozic. A tak nastává dobrodružné hledání a usilování. Rozesílají se hromady životopisů a běhá se po „výběrkách“, telefonuje se a mailuje… a někdy se stane podivná věc: Krásné místo ve firmě překvapivě nezíská absolvent, který oboru už po škole poměrně rozumí a byl by pro firmu přínosem, ale uspěje naopak ten, kdo těch vědomostí zas tak moc nemá, nic moc neumí… Čím to je? Proč uspěl ten „méně kvalitní“?

Důvodů může být samozřejmě víc, ale někdy je na vině rozdíl v komunikačních dovednostech. Pokud i vy máte dojem, že nejste zrovna „komunikační gigant“, čtěte dál, možná vám některé naše tipy budou užitečné.

Naučte se to také

Existuje spousta různých druhů vzdělávání zaměřeného na komunikační dovednosti. Na trhu jsou knihy (papírové i elektronické), pořádají se kurzy (prezenční či distanční, individuální či skupinové), jsou k dispozici webináře, školení, semináře a konference. Některé z těchto forem vzdělávání jsou dobré, praktické a skutečně rozvíjející, jiné jsou nabubřelé, nepraktické a celkově na nic.

Jak se v nich můžete dobře zorientovat?

Pokud uvažujete, že byste nějaké to komunikační vzdělávání podnikli, pusťte se do toho v několika krocích:

1.       Poznejte své potřeby.

2.       Ujasněte si žádoucí formu.

3.       Prozkoumejte nabídky a vyberte tu pravou.

Co znamená „poznat své potřeby“? Musíte zjistit, co přesně potřebujete při své komunikaci upravit. Nejlépe vám poradí někdo, kdo vás dobře zná a kdo se sám pohybuje v byznysu nebo zkrátka mezi lidmi, a to v takové pozici, kde může komunikační dovednosti různých lidí dobře sledovat a posuzovat. Váš poradce by neměl být člověk, který vás za všechno jen pochválí; měl by mít dobrý úsudek a také dlouhodobě dobré vztahy s lidmi. Takový člověk vám může poskytnout velmi dobré rady a postřehy.

K formě: Dobře zvažte, která forma kurzu či školení bude pro vás nejefektivnější (tedy jakým stylem jste se vždycky nejvíc naučili – poslechem přednášky, domácím studiem z knih, prací ve skupině atd.). A zohledněte také, která forma školení je pro vás momentálně dostupná, časově i finančně.

A nakonec, pozorně zkoumejte. Pročítejte si prezentace vzdělávacích institucí a vyberte tu, která nabízí přesně to, co potřebujete. K tomuto výběru přidáme něco praktických rad:

Není všechno komunikace, co se komunikací nazývá

Sledujte, jakým stylem o svém kurzu vzdělavatel mluví, a vyvoďte správné závěry.

Pokud například často zdůrazňují „asertivitu a sebeprosazení“, jedná se velmi často (i když samozřejmě ne vždy) spíše o trénink v bezohlednosti a drzosti.

Jestliže mluví o „ovlivňování“, může jít (a nezřídka opravdu jde) o cvičení v manipulaci a obelhávání, asi jako v případě proslulých šmejdů.

Jestliže se mluví o „zdravé drzosti“, pak v drtivé většině případů jde o drzost vrcholně nezdravou.

Jestliže naopak je součástí kurzu i takové téma, jako je „sebedisciplína“, „respekt k druhým“, „sebekontrola“, „naslouchání“ a podobné záležitosti, lze se plným právem domnívat, že se jedná o kurz rozvíjející skutečně komunikační dovednosti. Protože ten, kdo umí komunikovat (i za použití rozumné dávky té pravé asertivity), ten dosahuje svých cílů otevřeně, čestně, ale i efektivně.

S výběrem toho pravého kurzu může pomoci i procházení referencí, ovšem referencí uvedených i jinde než na webu té které instituce.

Dobrá volba jistí úspěch

Pokud dobře zvolíte ve všech třech ohledech, je stoprocentně jisté, že úspěch se dostaví. A to i přesto, že třeba nevyjdete hned jako vítěz ze všech výběrových řízení, jichž se zúčastníte.

Osvojíte-li si skutečně dobře umění komunikace, přinese vám to širší úspěch: radost z lepších vztahů, a dříve či později určitě i tu vytouženou skvělou práci, v níž si také budete dobře vést, protože bude radost s vámi pracovat ‒ budete totiž umět tak skvěle komunikovat!

Vzdělávání: rok se s rokem sešel, a zase tvoříme nový katalog!

V průběhu prázdnin se opět rozjíždí práce na novém katalogu vzdělávání. Společnost Education.sk (nebo chcete-li Edumenu.cz) má zase v rukávu nějaký ten trumf - minule se horkou novinkou stalo přímé propojení s personalisty a vzdělávacími systémy. Osvědčilo se, funguje to naprosto dokonale.

Jaká bude letošní novinka, to je překvapení. Jedno je ale jisté: Mezi spoustou klasických kurzů a konferencí se najdou opravdové klenoty, které člověka posunou profesně o hodně dál.

A tak nadšeně naléhám: Připravte se, a až bude nový katalog hotový, LISTUJTE, VYBÍREJTE A VZDĚLÁVEJTE SE!

katalog.edumenu.cz
www.edumenu.cz

O dětech pro Domelii

Posloucháš mě vůbec?!

Znáte to? Dáváte malému dítěti nějaký pokyn nebo se s ním chcete na něčem domluvit, a dítě nic. Sice neodmlouvá a neprotestuje, ale také nereaguje. Prostě Nic.

Někdy to zkusíme podruhé, někdy i potřetí. A když je reakce stále nedostatečná až nulová, začne to s námi trošku cloumat. V takové situaci možná řekneme něco podobného jako "Tak posloucháš mě vůbec?!"

Jistě, jsou děti, které se dokážou tolik zabrat do hry, že opravdu ‒ ale opravdu ‒ neslyší. Dost je také těch, které "neslyšení" jen předstírají, protože "si to chtějí dohrát". Ovšem zdaleka nejvíc je dětí, které sice slyší, ale zkrátka vůbec nevěnují slyšenému pozornost.

Nevím, jestli se touto jednou konkrétní situací zabývají pedagogové vyučující na "mateřinkách", tedy na školách, v nichž studují budoucí učitelky mateřských škol. Praktickou radu k tomu ovšem můžeme získat od proslulého dětského psychologa profesora Zdeňka Matějčka. Je jednoduchá, nenáročná a prověřená. Ve většině případů funguje.

Jak tedy jít na takového malého neslyšíka? Pěkně od lesa.

Z očí do očí

Když se s dítětem potřebujete například domluvit, kam si bude ode dneška odkládat bačkorky nebo ze kterého hrnečku má či nemá pít, stoupněte si těsně k němu, a když přidřepnete, abyste byli asi stejně vysocí, bude to ještě lepší.

Upozorněte dítě, že mu chcete říct něco, co si musí zapamatovat, a když se zdá, že vás moc neposlouchá, přimějte ho, ať se vám dívá do očí. To je velmi podstatné, protože při pohledu z očí do očí dostávají vyřčená slova ‒ v dětském vnímání ‒ velikou důležitost.

Naučte se mluvit jasně

Potom stručně a přehledně řekněte, co je třeba. Snažte se nezahltit dítě přílišným množstvím podrobností. vysvětlení je jistě někdy potřeba, ale nesmí se to přehánět. Mohlo by se totiž stát, že si dítě zapamatuje ůzné podrobnosti a varianty a "co by‒kdyby", ale nebude už v jeho možnostech rozlišit, co je vlastně tou hlavní informací.

Lepší je tedy říct "Ode dneška si budeš dávat bačkorky sem nahoru na kraj poličky. Ty druhé patří druhým dětem," než kdybyste začali hned rozebírat "do téhle poličky ne, ta je Kačenčina, a ona je na ni zvyklá, to víš, má tam bačkorky už dva roky, a támhleta je zase Kubíkova, a Kubík by do té tvé poličky stejně nedosáhl…"

Samozřejmě, když se dítě na takové podrobnosti zeptá, řekněte mu je, ale to hlavní, první sdělení musí být opravdu jasné a stručné. Pak je šance, že bude zaregistrováno.

A osvědčené opakování

Když jste tedy dělili to podstatné, většinou vidíte, jestli jste byli vzati na vědomí. Pokud si chcete celou záležitost ještě "pojistit", můžete dítě vyzvat, aby po vás pokyn zopakovalo. A opět, stručně, pár slovy jen to základní: "Budu dávat bačkorky sem."

Vyzkoušejte to. Je samozřejmě možné, že vaše dítě je takový originál, že ani s tímto přístupem si a ně nepřijdete, ale je také docela dobře možné, že i dítě s velmi výraznou osobností zareaguje tak, jako zareagovaly už tisíce dětí před ním, a potom budete vy i vyše dítě ještě víc v pohodě.



xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tvoříme s dětmi

Samozřejmě, většina hraček se dnes dá koupit. Umíte si ale představit, jak budou vaše děti milovat hračky, které si s nimi doma sami vytvoříte? Nevadí, že tyhle hračky nebudou úplně dokonalé, hlavní přece je, že děti takové vyrábění s mamkou bude bavit, že budou na svůj výrobek hrdé, že ho budou milovat, a navíc se i něco nového naučí.

Pokud chcete vyzkoušet některé naše osvědčené návrhy, zveme vás: Pojďte tvořit!

Anglické pexeso

Řeknete si možná, že použít pexeso pro učení anglických slovíček není žádná převratná novinka. Však také tento nápad nepřinášíme jako novinku, ale spíš jako připomenutí něčeho, na co možná někteří z nás už pozapomněli, a půjde nám hlavně o takové ty osvědčené drobné vychytávky, díky nimž může být tato výuková hra ještě oblíbenější.

http://depositphotos.com/12192166/stock-illustration-Kids-memory-game.html?sst=60&sqc=179&sqm=692&sq=snxnd

Vyrobte si ho společně

To je první naše rada: Vyrobte si pexeso společně. Pokud ho nádherně nakreslíte  vy, dospělí, jako překvapení pro dítě, určitě ho také potěšíte, ale jeho radost nebude ani zdaleka taková,jako když budete obrázky k jednotlivým slovíčkům kreslit společně. A pokud se vás u toho sejde ještě víc, tím lépe.

Udělejte kartičky větší

Většina z nás pochopitelně nemá umělecké vzdělání, a proto bude šikovné nastříhat si kartičky trochu větší, než těch klasických 5x5 centimetrů. Když zvolíte dejme tomu 8x8, bude se vám lépe kreslit, k obrázku se dobře vejde napsané anglické slovíčko, a také později se vám bude lépe míchat.

http://depositphotos.com/19061963/stock-photo-Mother-and-child-drawing.html?sst=0&sqc=11&sqm=57872&sq=so0jx

Nezdržujte se s detaily

Až začnete kreslit, snažte se maximálně využít plochu papíru. Když je obrázek větší, pomáhá to při hře: hráč rychleji rozpozná, co na obrázku je, a větší obrázek se také lépe zapamatuje.

Při kreslení se nezabývejte prokreslováním zbytečných detailů, spíše se zaměřte na to, co je pro daný výraz typické. Například kreslíte-li panenku, nemusí mít dokonale prokreslené řasy, oční víčka, složitý účes, nalakované nehty, krajky na sukénce a podobně. Postačí spíše schematický obrázek. Proč?

Kdybyste každou kartičku dlouze zdokonalovali a prokreslovali, přestala by děti tahle tvorba bavit dřív, než byste měli dostatek kartiček pro hru.

Neusilujte o dokonalost

Když dítě svůj obrázek umístí stranou, tak nějak našišato, nevadí to, vždyť je to přece vaše domácí pexeso, a ne umělecké dílo do soutěže. Pokud se dá poznat, co na obrázku je, stačí to.

Možná bude lepší, když dítěti budete slovíčka "přidělovat". Vyberete pochopitelně taková, o nichž jste si jisti, že je dítě dokáže dobře vystihnout. Pak ho bude tahle práce bavit.

Dejte tomu šťávu

Během chvilky se určitě vpravíte do humorné nálady, a pak se vám zaručeně podaří nakreslit skutečně legrační obrázky, s nimiž půjde učení skoro samo.

Proč byste třeba nevyužili zajímavých kombinací slov? Tak se vám na obrázku může objevit třeba "Modrý pes", "Zelená maminka", "Červená učitelka", "Hodný krokodýl", "Velké boty" a podobně.

http://depositphotos.com/7553890/stock-illustration-Schedule-of-day.html?sst=4920&sqc=9891&sqm=57872&sq=so0jx

A hrajte "po anglicku"

Až budete mít řekněme deset prvních dvojic hotových, vyzkoušejte si, jak se s tímhle vaším pexesem hraje, a můžete si hru ještě ztížit. Jak? Tím, že po celou dobu hry budete moci mluvit jen anglicky. Kdo promluví česky, musí jedno kolo vynechat.

Nebo, aby to nebylo tak přísné, zvolte hned na začátku "nepopsanou" variantu: Na kartičkách budou jen obrázky, ale zato obrázek na otočené kartičce musí hráč nejprve správně pojmenovat, než bude hrát dál.

A tak tvořte, tvořte, učte se, a hlavně ‒ ať to vaše děti i vás baví!