pátek 19. října 2018

Inspirace pro vaši zahradu?


Zámecký park ve Velkém Březně


Historický park v obci Velké Březno je citlivě zasazen do překrásné, dramatické krajiny Českého středohoří. Rozprostírá se kolem půvabného romantického zámečku. Velkobřezenský park můžete někdy navštívit i vy. Kdo ví, možná tu najdete inspiraci pro svou vlastní zahradu. Je přece právě čas, kdy se vybírá a plánuje, abyste na jaře mohli sázet
Současná rozloha parku činí 5,5 hektaru. Zhruba uprostřed stojí takzvaný nový velkobřezenský zámek a přímo u něj je upravena malá francouzská zahrada s fontánkou a pestrými květinami. Ostatní části parku jsou realizovány v anglickém (tedy přírodně-krajinářském) stylu a vše je situováno mírně do svahu.
Jako v každém správném anglickém parku, i tady jsou nejpodstatnější dřeviny, tedy stromy a keře. Napočítali byste jich kolem pěti set! A některé z nich jsou opravdu pozoruhodné. Nejsou prostě jen staré. Některé z nich jsou také vzácné a mají za sebou pohnutou historii.

Park pro princeznu

Jejich příběh se začal psát v době, kdy velkobřezenské panství zakoupil osvícený pán, Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, nejvyšší purkrabí Království českého. Ten si zde v letech 1842‒1844 nechal postavit skromný empírový zámeček a kolem upravit malý park.
Že jeho zahradní architekt ani zahradníci při zakládání parku nevykáceli stromy, které už kolem rostly, ale dovedně do parku zakomponovali, to  asi není třeba dodávat. Ty stromy byly pěkné tehdy a jsou pěkné i dnes, kdy imponují svou mohutností.
Další změny pro zdejší dřeviny nastaly v době, kdy Velké Březno vlastnil známý bouřlivák, cestovatel a diplomat Karel hrabě Chotek. Ten se v roce 1885 ‒ když mu bylo rovných třicet let ‒ oženil s půvabnou princeznou Adelheidou von Hohenlohe-Langenburg, devatenáctiletou dívkou z velmi vznešeného rodu.
Karel se již před svatbou rozhodl uskutečnit pro Adelheidu velkorysou přestavbu sídla, a došlo samozřejmě i na úpravu parku. Nakonec se park rozkládal po celé polovině úbočí Zámeckého vrchu a zvolna klesal až k mohutnému toku řeky Labe.
V „novém“ parku zůstaly původní stromy, hlavně lípy a duby, ale jestliže měl být park plně využit, bylo třeba, aby byl zajímavý a také vybavený. Jak? Inu, Adelheida byla mladá, moderní, sportovně založená žena, a tak kromě odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl v parku vybudován také plavecký bazén, tenisové hřiště a kuželník. Hřiště byste dnes hledali marně, ale bazén i kuželník tu jsou, a plně funkční.
Pokud jde o stromy, světaznalý Karel se nemínil spokojit jen tak s něčím, a tak si u různých dodavatelů objednával všelijaké zvláštnosti: Z východních zemí byl přivezen například jerlín japonský, zmarličník japonský a také tři druhy magnolií a liliovník tulipánokvětý ‒ stromy, jež bývaly v Číně součástí proslulých palácových zahrad.
Ze střední Ameriky připutovaly původní divoké rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova obsypány množstvím sněhobílých květů.
Na historických fotografiích můžete kromě jiného vidět také roztomilé malé keříčky, které jsou uspořádané do tvaru podkovy v trávníku před hlavním vstupem do zámku. Dnes je tato „podkovička“ podstatně mohutnější a někdejší drobné keříky už tvoří cosi jako malý les, rododendronový hájek.
Botanikové sem do parku jezdí často právě kvůli těmto původním divokým rododendronům. Jsou tu jako neocenitelný živý genofond. Všechny dnes známé barevné kultivary byly totiž v průběhu let vyšlechtěny právě z tohoto druhu.

Smutné mezidobí

A co se s parkem dělo dál? Do roku 1945 byl odborně opečováván šesti hraběcími zahradníky. Potom se přes něj přehnala divoká léta poválečných zmatků a osídlování pohraničí a následovala desetiletí, která kultuře a krásnu také zvlášť nepřála.
Zámek i s parkem byl zkonfiskován a úřadovala zde armáda, později třídicí dětský domov, politická škola a opět armáda. Z parku zmizely sochy a sošky, zahradní nábytek i ozdobná zábradlíčka, kamenné cestičky zarostly plevelem a náletovými dřevinami, odlehlá zákoutí posloužila jako obecní smetiště. Smutný osud, který potkal nemálo českých starobylých parků.
Dnes už devastace naštěstí nepokračuje a park je opět krásným a klidným místem k odpočinku i rozjímání.

Potěšení v každé roční době

Park skýtá potěšení v každé roční době. Jsou tu zachovalé „raritky“, ve kterých si hrabě Karel tak liboval. Můžeme si prohlédnout třeba ambroň západní, jinan dvoulaločný nebo jedlovec Mertensův.
 Zajímavým stromem je sříhanolistý dub letní. Pokud jste z názvu usoudili, že bude mít nějaké výstřední listy, nemýlíte se. Jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to vypadá, že snad tento strom napadla sarančata nebo jiný žravý hmyz.
Když budeme dále pozorně sledovat stromy a keře, které na své procházce parkem míjíme, pak kromě různých zajímavě vybarvených javorů, topolů a lip uvidíme například i buk, jehož listy mají něžně růžové okrajíčky, nebo třeba magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od běžných magnolií nekvete zjara, ale v létě (a jejíž květy mají v průměru klidně i dvacet centimetrů a listy jsou až půl metru dlouhé).
V krásné zahradě nesmějí samozřejmě chybět květiny: Pokocháme se tady pohledem na rozrostlé lekníny, na spoustu letniček a fuchsií a také na stoleté hortenzie a dřevité pivoňky.
Velkobřezenský park má jednu ohromnou výhodu: Kdysi ho totiž hrabě Karel ‒ sám nadšený zahradník ‒ navrhoval ve spolupráci s odborníky, a tak dodnes platí, že ať člověk přijde v kterémkoli ročním období, vždy je na co se podívat, čím se potěšit a k čemu přivonět.
Že je tu krásně na jaře, není třeba vysvětlovat. Za každým zákrutem travnatých a kamenitých stezek se nám naskytne nový, nečekaný výhled. Fotograf si tu rozhodně přijde na své: rododendrony osmi barev, omamně vonící azalky, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín a štědřenec, fialový divoký šeřík, bílé a červené jírovce, mnohokvěté jabloně a další a další krasavci…
Kdo sem zavítá například v podzimních dnech, kdy už se příroda ukládá k spánku, ten tu zažije hotový karneval: Mnoho druhů javorů hýří neuvěřitelnou spoustou barev od žluté přes zářivě oranžovou a červenou až po karmínovou a fialovou. Přidají se sladce žluté lípy, oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to vše ještě zpestřuje množství barevných plodů všech možných tvarů a velikostí.
O zdejších stromových zajímavostech by se toho dalo napsat ještě mnoho. Můžete si park také projít s některým z průvodců nebo si popovídat s místními starousedlíky, když se rozhodnete posedět na lavičce nebo v kavárničce na nádvoří.

Jako doma

Návštěvníci Velkého Března si často velmi pochvalují příjemnou, vpravdě rodinnou atmosféru, která v zámku i jeho parku vládne. Připadá jim, že tu není ani stopy po nějaké dávno mrtvé historii, že to tu vlastně stále žije. Je možné, že to podobně budete vnímat i vy. Když navštívíte park, zámek, a třeba i zdejší pivovar a seznámíte se blíže s životními osudy hrabat Chotkových, budete se tu třeba i vy zakrátko cítit jako doma. A možná si při prořezávání keřů na své zahrádce zavzpomínáte na březenský park a na cestovatele hraběte Karla.

Před pár lety aktuální téma. Když jsem tohle psala, netušila jsem, že zakrátko to bude tak mimo.


Největší zimní strašáci: Vymrzání dřevin a plíseň sněžná

Kdo má zahradu, má většinou nějaký ten stromek či keřík a aspoň kus trávníku. Jsou středem naší péče, ale také starostí. Jak tedy na dva největší zahrádkářské strašáky, na vymrzání dřevin a plíseň sněžnou?

Proti vymrzání dřevin je účinné dbát na několik jednoduchých zásad:
1. Vybírejte si: Do nechráněných míst sázejte jen odolné kultivary.
2. Vysazujte včas, rostlina musí ještě před zimou zakořenit.
3. Dostatečně zalévejte. Mnohdy totiž u "vymrzlých" dřevin vůbec nejde o přílišný mráz, nýbrž o to, že nebyly před zimou dostatečně zalité. Můžete se zálivkou použít také speciální přípravek proti vymrzání dřevin.

Jak na plíseň?
Receptů a rad, jak bojovat proti plísni sněžné, je spousta, ovšem těch univerzálně účinných je jen pár. Co tedy funguje?

Hnojení
Pokud trávník během roku hnojíte, nezapomeňte nejpozději v září přestat s dusíkem. Dál už buď nehnojte, nebo jen speciálními přípravky pro toto období. Naopak na jaře, kdy se plíseň objeví, je dusíku hodně třeba.

Sečení
Také sečení je důležité: Plíseň bují zejména na dlouhé trávě, proto na podzim sečte, dokud to jde, maximálně na 4 cm.

Aerifikace a vertikutace
Ošetřovat trávník aerifikací či vertikutací byste měli po celý rok. Prospějete tak trávníku hned dvakrát: Bude v lepší kondici, aby sám s plísní bojoval, a navíc plísním "vezmete podmínky" pro jejich bujení.

Pískování a vápnění
Také toto zlepšování půdy je důležité a měli byste na ně dbát celý rok. Písek použijte bílý, jemný betonářský, s frakcí do 1,5 mm, no a vápno? Vápněte, jestliže máte kyselou půdu; pokud je v ní dostatek živin, stačí prosté vápno, pokud ne, použijte speciální prostředek.

Když plíseň přece přijde
Někdy se stane, že celý rok děláte všechno správně, a přece se plíseň na jaře objeví. V tom případě bude dobré uvažovat o změně skladby trávníku. Zaměřte se na travní směs, která obsahuje spíše kostřavy, a vynechte oblíbené jílky a psinečky.
A máte ještě jednu jistotu: Ať už plíseň napáchá jakékoli škody, jarní slunce a vaše jemná péče je rychle napraví. A to je přece skvělé!