Se zámky se často pojí legenda či pověst, v nichž se vyskytuje nějaký
poklad. Na Ústecku ovšem najdete zámek, který má takové poklady hned tři.
Zámek se jmenuje Velké Březno a historie všech tří jeho
pokladů je dobře doložena.
Zazděné dveře a
úředník
Nejmladší z březenských pokladů byl nalezen
v sedmdesátých letech 20. století. Tenkrát se na místním národním
výboru rozhodli k přestavbě.
Výbor sídlil ve staré vile a ta plně vyhovovala, jen jedna
místnost byla jaksi nepraktická: Když úředník potřeboval do vedlejší místnosti,
musel vždy vyjít z místnosti a pak se dát okolo přes chodbu, aby se dostal
do místnosti, kterou měl vlastně hned za zdí. Rozhodl se tudíž, že obě
místnosti propojí, že nechá ve společné zdi probourat dveře.
Řemeslníci se pustili se do bourání, ale jak byli překvapeni,
když narazili na tenkou přepážku a za ní – na zazděné původní dveře! V
mezidveří našli poklad: překrásné skleněné a porcelánové nádobí, desítky bohatě
zlacených kousků.
Poklad sem uložili původní němečtí obyvatelé vily
v domnění, že se zase brzy vrátí.
Historie však šla jinam, a tak poklad zůstal léta schován.
Dnes je tento poklad vystaven v přízemí zámku v Hraběcím salonku.
Zasypané sklepení a
mumie
Druhý poklad k vidění není. Je starší a je úplně jiný.
Přivezl ho sem předposlední majitel panství, hrabě Karel Maria Chotek, na konci
19. století. Karel Chotek byl zaníceným cestovatelem a historikem. Proto se
také vypravil do Egypta – do módní destinace tehdejších cestovatelů.
Z Egypta si přivezl zážitky a také drobné i větší
zajímavosti především z archeologických vykopávek. Sbírka byla
vystavena v suterénu zámku, jehož stabilní klima bylo pro sbírku nanejvýš
vhodné.
A proč mluvíme o pokladu? Egyptské památky vždycky měly
značnou hodnotu. Jejich výrobci nešetřili zlatem a vzácnými kameny. Hodnota
pokladu by dnes byla obrovská – tím spíše, že korunou dovezených cenností byla
i skutečná, autentická egyptská mumie!
Egyptský poklad s mumií zatím nikdo z nás vidět
nemůže. Dlouho to s ním bylo jako se zámkem z pohádky o Šípkové
Růžence: Nikdo nevěděl, kde je, objevovaly se jen neurčité zprávy. Nakonec se
pátrání ujal ne princ na bílém koni, ale kastelán v šedém volkswagenu. Na
přelomu tisíciletí se podařilo na základě výpovědí svědků přesně určit, kde zmíněné
prostory jsou. Zjistilo se také, proč „zmizely“. V zámku byl totiž po
válce zřízen dětský domov, a sklepy by pro děti byly nebezpečné. Bylo tedy
rozhodnuto místnosti zazdít a zasypat.
Tři kufry a měděná
destička
Hrabě Karel Maria Chotek je spojen i s posledním
z březenských pokladů.
Měl zálibu nejen v historii, ale také v moderní technice
a patřil k průkopníkům na poli fotografování. A právě fotografie jsou tím
třetím pokladem.
I poslední „poklad“ byl dlouhou dobu ukryt tak, že o něm
nikdo nevěděl. Vědělo se, že pan hrabě byl jedním z prvních fotografů na
světě. Nebylo však známo, kdy a jak se poprvé s fotografováním setkal.
Na velkobřezenském zámku bylo zachováno jen pár papírových
snímků. Pak se na půdě zdejší školy našlo po roce 2000 několik skleněných
tabulek s fotografiemi. Byly předány na zámek a nikdo netušil, že brzo
přijde něco většího.
To „větší“ se objevilo v roce 2002 na zámku Líčkov. Tehdy
kastelán ze zámku Krásný Dvůr procházel exponáty uložené v líčkovském
sklepení a oko mu padlo na tři kufry vzadu u zdi. Zaujalo ho značení: VB.
Okamžitě věděl, že se jedná o předměty, jež byly po válce odvezeny z Velkého
Března. Co asi skrývají?
Kufry byly otevřeny a překvapení bylo na světě: Všechna tři
rozměrná zavazadla byla plná prastarých skleněných fotografií.
Byl zajištěn šetrný převoz a svoláni odborníci. Fotografie byly
signované, vytvořilo je několik autorů a pocházely z doby úplných
prapočátků fotografie.
Zjistilo se, že celkem je fotografií přibližně 2 500!
Historikové i odborníci na historickou fotografii se radovali a horlivě
bádali.
Vrchol však měl teprve přijít. Mezi „klasickými“
fotografiemi se totiž objevila malá destička, která nebyla skleněná. Byla to
postříbřená měděná deska a odborník se zatajeným dechem konstatoval, že mají v rukou
– daguerrotypii. Fotografii zhotovenou nejstarší používanou technikou na světě.
Když se pak podařilo desku pořádně prozkoumat, spadla zúčastněným brada:
V líčkovském kufru léta odpočívala jedna z nejstarších a
nejvzácnějších fotografií na světě!
Ano, je to tak. Tahle jedna jediná drobná destička má cenu
až neuvěřitelnou. Vznikla asi 2. listopadu 1839 (tedy jen dva měsíce potom, co
Louis Daguerre svůj vynález představil lidstvu) a patří mezi tři nejstarší
dochované daguerrotypie na světě. O její unikátnosti se zmiňuje i uznávaný
historik fotografie Pavel Scheufler.
Kdo uvidí dva ze tří
pokladů?
Dva ze tří březenských pokladů jsou tedy k vidění.
Záleží na každém, zda se rozhodne navštívit půvabný zámeček v překrásném Českém
středohoří. Velké Březno nabízí čtyři prohlídkové okruhy a spoustu akcí – výstav,
koncertů a jiných. Dostupný je po silnici, vlakem, na kole, pěšky.
BOX1:
Je opravdu tak cenná?
Než se objevil velkobřezenský snímek, byla za nejstarší
historickou fotografii u nás považována kynžvartská daguerrotypie. Na stát
jakožto vlastníka se opakovaně obracely hlavně americké společnosti s tím,
že daguerrotypii odkoupí. Cena k jednání se pohybovala kolem milionu
dolarů.
BOX3:
Mánie selfíček? Nic nového!
Vynález daguerrotypie okamžitě zaujal, a to přesto, že nechat
se „daguerrotypovat“ bylo značně nepohodlné. Technika vyžadovala dlouhou dobu
expozice, během níž se snímané osoby nesměly ani pohnout. Přesto se vynález
doslova přes noc stal velkou módou. Když čteme dobové zprávy, jak lidé fotografování
milovali, velmi to připomíná současnou oblibu selfíček. Technika se mění, ale
lidé jsou stále stejní.